Rok 2013, ve kterém jsme s Bárou dali vale pohodlnému pražskému životu a vydali se vstříc australské výzvě, se mílovými kroky blíží ke konci, takže si dovolím trošku zabilancovat nad letošními cíli.

1. Odletět z Prahy do Sydney. No, to jsme dali, byť během 14hodinového stopoveru v Bangkoku jsem měl chuť se oběsit na kabelu od nabíječky.

2. Najít v Sydney dobré ubytování. Po úvodním pobytu na Turrelle se nám po necelých třech týdnech podařilo najít krásný byt v Surry Hills, kousíček od centra, dvě minuty od Central station, deset minut pěšky do školy, 12 minut během do obrovského parku. Po úvodním soužití s Korejci jsme krátce bydleli s fajn Němcem Julianem a nyní si jedeme češství, když bydlíme s pohodovým párem z Brna.

3. Najít práci. Vypíárovaný CVčka jsme okleštili a doplnili o více či méně smyšlené zkušenosti z pohostinství, a s plným nasazením jsme se jali najít práci na place. Po intenzivním obepisování a obvolávání inzerátů a obcházení restaurací jsme oba do tří týdnů našli práci. Bára během roku zaměstnavatele měnila, já měl trochu větší štěstí a ve své původní práci jsem spokojeně dodnes (t.č. na dovolené).

4. Dát IELTS. Pro oficiální přijetí na UTS jsme ještě potřebovali doložit IELTS na požadované úrovni. Někteří to dali o něco dříve, někteří o něco později, ale dali jsme to. Takže v červnu jsme byli oba oficiálně přijati na dvouroční full-time MBA program na University of Technology, Sydney.

5. Získat vízum na následující dva roky. S přijímacím dopisem od univerzity to sice byla spíše formalita. Sice mě trochu prudilo imigrační, že prý jsem dle jejich informací v předchozích měsících nechodil do jazykovky (povinná docházka kvůli studentskému vízu), nicméně mé důkazy o opaku je přesvědčily.

6. Úspěšně zdolat první semestr. Tohle vůbec nebyla formalita, ale spíše solidní dril (více o našem studiu ještě napíšu, snad). Nicméně, oba jsme dali všechny předměty bez ztráty kytičky (ale za cenu několika šedivých vlasů). Takže vzhůru za dalším semestrem!

7. Držet vyrovnaný rozpočet. Před odletem jsme dali dohromady poměrně monstrózní finanční plán a odhad výdajů a příjmů. Po devíti měsících poctivě, do posledního centu vedeného účetnictví můžeme říct, že naše příjmy jsou vyšší, než jsme předpokládali, a naše výdaje jsou nižší, než jsme předpokládali. Suma sumárum, každý tvoříme přebytek, a já tak nejspíš ani nebudu muset brát půjčku na zafinancování posledního semestru. Samozřejmě se to pojí s poměrně velkou finanční kázní, která občas trochu bolí.

Nad rámec těchto bodů se mi vcelku podařilo udržet si běžeckou kondičku. Našel jsem si tu orienťácký klub, a tak tu dole běhám ve žluto-zelených barvách Uringa Orienteers. Sem tam si jdu dát do těla s místními ultraběžci, což je taky fajn. Bára poctivě cvičí a oba jsme našli zálibu v plážovém grilování.

Kolem a kolem, myslím, že se nám podařilo zapustit první kořínky. Nyní je čas zakořenit pořádně! To znamená, trošku zapracovat na pevnějších sociálních vazbách, pokračovat v úspěšném studiu a začít se poohlížet po možnostech práce v oboru.

Závěrem bych chtěl za nás oba poděkovat všem zúčastněným za super české prázdniny, poslední tři týdny – zejména ten prostřední – byly fakt slušná jízda (nakynul jsem jak knedlik, rozuměj dobrá motivace to run hard again!). Jen jste nás utvrdili v tom, že ačkoliv život v Austrálii je super, naše doma je tady. Pár let se ještě pravděpodobně budeme potloukat po jižní polokouli, ale nakonec se stejně vrátíme.

Přejeme šťastný, úspěšný a zdravý rok 2014!

O+B