Po příletu do Sydney jsme se rozhodli, že dokud oba nebudeme mít práci, budeme žít ve velmi úsporném módu. Jednoduše proto, že náš finanční plán na následující dva roky je vcelku pevně daný a v případě finanční krize se rozhodně nemůžeme spoléhat na to, že nás budou zachraňovat Němci.

Z lahvinky dobrého vína každý druhý večer se stala plastová lahev s vodou, z rizota s krevetami, bohatě sypaným parmazánem, se stalo rizoto s mraženou zeleninou, sypané eidamem, Coca Colu (zde neskutečně drahou) jsem měl za poslední měsíc dvakrát a to vůbec nemluvím o výplňkovém jídle jako čokoláda, chipsy nebo mé milované sýry. To prostě mávnutím křídly Finnairu z našich jídelníčků zmizelo. O obědu v restauraci, návštěvě kina, nedejbože nočním tahu po místních barech nemluvě. Prostě jsme si dost razantně utáhli opasky (a postupně si díky tomu utahujeme i ty skutečné).

Občas je ale potřeba si udělat i trochu té radosti. Teda zejména Báře, protože ona se jinak začne dost mračit. A kdo se na to má koukat. Takže jsme v neděli navštívili místní vyhlášenou Taronga Zoo. Ta se nachází na druhé straně zálivu a díky hornatému reliéfu skýtá krásný výhled na centrum Sydney. Asi není třeba dlouze vysvětlovat, na co jsme se těšili nejvíc. V různých zoo už jsme byli x-krát, nikdy jsme ještě ale neviděli živého klokana nebo koalu.

Místní zoo je samozřejmě krásná (pražská je ale stejně hezčí!). Tropický pavilon s pestrobarevnými papoušky, obrovská akvária s lachtany a tučňáky, opičí výběhy plné dřevěných prolézaček, důmyslná terária, boží naučná dětská hřiště … a pak koalí sekce. Pokud jste gurmáni, za příplatek vás zaměstnanci zoo dovedou až do těsné blízkosti některé z místních koal. Mohli jsme si ji fotit a prohlížet z asi tak deseti centimetrů (dotýkat se jí je ale zákonem zakázáno). Koala je vážně jako oživlý plyšák (takže si asi dovedete přestavit Bářino nadšení). Mimochodem, pokud věříte na převtělování, přejte si být v příštím životě koalou. Tohle roztomilé zvířátko totiž dvacet hodin denně spí a zbylé čtyři žere eukalyptus… Viděli jsme i klokany, kteří si jako páni líně vyvalovali své šunky ve stínu. Vážné vtipná zvířata.

  

V Taronga Zoo je k dokonalosti dovedena osvěta, jak se správně chovat k přírodě. A teď to nemyslím nijak ironicky. Všudypřítomná hesla jako „šimpanzi pijí vodu z vodovodu, měli byste také“, „když jde o recyklaci odpadu, jsme fakt divocí“, u ohrožených druhů máte tabule s důvody, proč jsou ohroženy a jakým způsobem můžete i vy pomoci k jejich záchraně, na každém rohu máte kasičky vybírající peníze ve prospěch všeho možného. Výborná také byla přehlídka cvičených lachtanů. Obvyklé házení rybiček a žonglování s míčky bylo totiž doplněno poučným a dost vtipným komentářem o lachtanech a tom, jak se chovat k moři. Naprosto jsem chápal děti kolem sebe, které se nadšením plácaly do kolen. Plácal jsem se totiž taky, hehe. Mimochodem sponzorem lachtaní show byl retailový řetězec Woolworths (taková obdoba českého Tesca) a během celého vystoupení se několikrát akcentovala speciální nálepka na rybích produktech, která by měla zaručovat, že ryba byla chycena nějakým šetrným způsobem (?!). A samozřejmě bylo doporučeno, abyste kupovali pouze výrobky s tímto labelem.

  

Člověk si pak říká, k čemu jsou nejrůznější reklamy ochránců zvířat vycházející z teorie šoku, když vše lze jemně, relevantně a velmi působivě podat tam, kde je to naprosto nejpřirozenější. Tedy v zoo, kde se těm vymírajícím druhům můžete podívat do jejich roztomilé tváře, nemluvě o tom, že ta výchova probíhá pozvolně již od dětství.

Ale dost bylo mudrlanství. Sladkou tečkou (kromě zmrzliny) za pěkným dnem pak byl telefonát, kterým mi bylo oznámeno, že mám práci. Ale o tom zase někdy příště 🙂

Na zaver jeste par fotek:

Spici koala. Faktor roztomilosti 10.5/10

Tasmanian devil. Faktor vyhynulosti 9.8/10

Klokani pouzivaji ocas jako svoji patou nohu.

Maskujici se gorila.

Ten pocit, kdy jste vazne radi, ze tam jsou ty ochranne draty…

Tenhle nebyl za mrizi, ten tam proste volne pobihal.

…a na uplny zaver kure-pankac 🙂