Rok 2019 byla opět slušná jízda a s Bárou jsme cítili, že potřebujeme vypadnout, vypnout, vyčistit hlavu. Podobné zaječí plány měli i kamarádi Šárka s Markem, takže jsme dali hlavy dohromady a 22. prosince nasedli do letadla směr Omán. V půjčeném 4WD Dusteru jsme najezdili přes 3,500 kilometrů a během dvou týdnů objeli dokola celý ománský sultanát. Spali jsme v poušti vedle dálnice, slavili příchod nového roku v pětihvězdě na pláži, na ohni jsme dělali čerstvého tuňáka, dali si slivovici s ománskými vojáky a sledovali východ slunce v částečném zatmění na hraně kilometr hlubokého kaňonu. Omán nás učaroval.
Z pouště na banánové plantáže
Když se řekne Omán, většina lidí si asi představí poušť, velbloudy a beduíny. To tam samozřejmě všechno najdete. Ale mají tam také hory dosahující bez mála 3,000 metrů, pěstují banány a manga, pobřeží lemují krásné korálové útesy a po monzunech je na jihu zeleno jak v Irsku. Během naší cesty jsme se potápěli na nádherných dive spotech na jihu v Mirbatu a na severu u Daymaniyat Islands. Ve výšce 2,000 metrů jsme dali parádní trek ve Wadi Ghul, kterému se říká ománský Grand Canyon. Vybíhali jsme na 70metrové písečné duny ve Wahiba Sands. Plavali v krásných zavodněných soutěskách Wadi Bani a Wadi Ash Shab. Jinými slovy, Omán je úžasně různorodá země, která nadchne každého outdoorového nadšence.
Vodní dýmka a slivovice s ománskými vojáky
Omán je také země zaslíbená milovníkům kempování. Stan si totiž můžete zcela legálně rozbalit úplně kdekoliv. Spali jsme na pláži, v horách na okraji hlubokého kaňonu, v poušti vedle dálnice nebo omylem uprostřed velbloudí dostihové dráhy. Každý večer si vaříte na ohni a jakmile se setmí, oheň je i primárním zdrojem světla. V devět jsme každý večer spali jak batolata. Po šesté ráno se každý den probouzeli plni energie a snídali u epických východů slunce. U Jebel Shams jsme to měli i s částečným zatměním slunce.
Kempování samozřejmě přináší výborné zážitky. Jednu noc jsem se ve stanu potil i jen v trenkách bez spacáku, další na sobě měl všechno oblečení včetně bundy, protože venku byly sotva dva stupně. Jednou jsme za tmy dojeli mimo cestu někam do pustiny, aby nás ráno probudilo hekání velbloudů, kteří se nám tryskem proháněli kolem stanů. Pod rouškou noci jsme omylem zakempili uprostřed velbloudího závodiště. Dodnes nevím, jestli jsme byli překvapenější my nebo vychechtaní lokálové, kteří uměli přesně dvě anglická slova – hello a camel.
Nejvíc mě ale bavil večer, kdy jsme sdíleli malou schovanou pláž s partou ománských vojáků. Začalo to tím, že jsme borce zachránili zapalovačem, což samozřejmě mohla být jen záminka ke konverzaci. Za odměnu jsme později dostali pekáč jehněčích špízů. No a pak slovo dalo slovo a najednou sedíme u nich rohožích, kouříme shishu, máme v rukou kelímky s australským vínem Jacob’s Creek (“my jsme vojáci, my můžem”), kluci ochutnávají českou slivovici a vypráví o životě v Ománu, o studiu na vojenské akademii v Británii a českém kamarádovi, pilotovi Vojtovi. K snídani nám naservírovali palačinky.
Turisté na druhé koleji
“Máte lístek?”
– “Máme, chcete ho vidět?”
“Ne, proč?”
Ománci jsou upřímně hodní lidé. Mají svoji víru a zvyky a očekává se, že je budete respektovat. Ale nikdo vám nic necpe, nikdo na vás blbě nečumí, nikdo se vás nesnaží ojebat. Vlastně nikoho až tak moc nezajímáte. Krom těch nejprofláknutějších míst tu turistický ruch probíhá tak nějak mimoděk. Památky jsou povětšině volně přístupné, parkovné neplatíte, vstupné se chce málokde a uvnitř si můžete prozkoumat, co chcete.
V tomto ohledu byly vynikající ruiny Birkat Al Mouz. To bylo jak z Prince of Persia. Vlez dovnitř a objevuj. Jako malýho by mě odtamtud rodiče dostávali hodně těžko. Birkat Al Mouz je známý také promyšlenou sítí vodních kanálů přivádějících vodu z hor do vyprahlého údolí. Podél jednoho z kanálů jsme se po cestě z ruin vydali směrem k autu a omylem někomu vlezli do zahrady. Místo peprných slov jsme si ale vysloužili pozvánku na ománské kafe.
Skromný sultanát plný retardérů
Sultán Qaboos se k moci dostal v roce 1970, když za pomoci Britů svrhl z trůnu svého despotického otce. V té době byla v celé zemi asi tak jedna nemocnice, pár kilometrů zpevněných cest a bylo třeba zakázáno nosit sluneční brýle. Qaboos po nástupu okamžitě zkoncentroval moc, zahájil sérii reforem a napumpoval ropné dolary do mohutné výstavby infrastruktury v zemi o rozloze Polska. Po padesáti letech u moci sultán zemřel těsně po našem odletu. Ještě 5. ledna jsme v lokálních novinách četli na titulní straně modlitbu za jeho uzdravení. Jeho příběh hezky zpracoval Deník N.
V porovnání s většinou arabských zemí v Ománu zvolili trochu jinou cestu rozvoje. Supermoderní mrakodrapy ani okázalé paláce tu nenajdete. Snad jen s výjimkou nádherné Qaboos Mosque v Muscatu. V Ománu se snoubí skromná modernita s tradicí a kulturou. Budovy nemohou přesáhnout určitou výšku a omítka může mít jen barvu z bílého, šedého nebo béžového spektra.
Země si rovněž zakládá na své geopolitcké neutralitě. Na výbušném Blízkém východě po desetiletí fungují jako mediátor mezi různými znepřátelenými stranami a zároveň jako oáza klidu, míru a stability. Třeba míra násilných trestných činů je zde nižší než ve Švýcarsku nebo Norsku. Největší hrozbou za celý náš pobyt nám tak byly všudypřítomné betonové retardéry, kterých si občas všimnete až když se vznášíte 20 cm nad sedadlem. Jinak jsem ale nikdy nejezdil po lepších silnicích.
S ženskou do hospody nelez
Že máme rádi jídlo asi nemusíme zmiňovat. Nutno podotknout, že Omán zrovna kulinářskou destinací není. Standardním jídlem jsou různé variace rýže, koření, grilovaného masa a zeleniny. Frčí tu maso ze starších ovcí (mutton), standardem je humus, mutabel a velmi slaně nakládané pickles. Najdete tu ale fakt vynikající indickou a pakistánskou kuchyni. Výborné biryani je úplně všude.
Jako obvykle jsme se vyžívali ve zkoušení obskurních jídelen. Při první návštěvě jsme v jedné echtovní způsobili perfektní faux-pas. Ženy tady totiž na jídlo ven moc nechodí. A když chodí, tak do tzv. “family rooms”, aby je neviděli ostatní strávníci. Často je pro ně vyčleněn speciální vchod a vyhrazená část restaurace. No a teď si představte, jak uprostřed industriální čtvrti do zaplivané čtyřky plné místních dělníků napochodují dvě blondýny. Všichni ztuhli. Přes jazykovou bariéru jsme nepochopili, že když nám nabízeli místa na krásném koberci v malé modlitebně, byla to snaha nás uklidit mimo dohled. Nakonec kvůli nám přesadili vychechtanou skupinku dělňasů, usadili nás v rohu, holky zády do prostoru. Nejasnými posuňky jsme si něco objednali a během pár minut jsme měli stůl zaskládaný jídlem. Vynikajícím. Což jsme jasně signalizovali dmoucímu se kuchaři. Dezerty už jsme ale dostali rovnou zabalené jako balíček na cestu. Tentokrát už jsme sdělení pochopili, za celou hostinu zaplatili v přepočtu asi tři stovky a odpochodovali. Příště už jsme věděli.
Docela nás štvalo všudypřítomné jednorázové plastové nádobí. V jídelnách dostanete na stůl igelitový ubrus, na něj plastové talířky, příbory kelímky, lahve. Když dojíte, vše se smotá do ubrusu a šup za barák. Holt na skládky tu maj místa dost, vody na mytí nádobí už je méně. Asi ale nepřekvapí, že odpadky se pak válí všude. A zatímco na městských plážích (kde se ale nesmí koupat) jsou armády sběračů odpadků, pobřeží mimo civilizaci jsou strašnej smeťák.
Neplánovaný detox
Na letišti nás přivítala velká cedule “nejlevnější pivo v Ománu”. Jasný, tyhle letištní triky známe. Koupíme později. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v našich životech. V hlavním městě Muscatu jsou přesně čtyři místa, kde se dá alkohol koupit s sebou. Zamířili jsme tam hned po nákupu potravin. Po hliněných cestách jsme se propletli mezi pofidérními sklady, až jsme za vysokou zdí viděli nenápadný nápis a pod ním neprůhledné dveře. Za nimi regály vybrané jak v Praze po vyhlášení výjimečného stavu. Pět druhů piva, něco málo vína a sortiment tvrdého na úrovni plážového bistra na Mácháči. Největší šok nás ale čekal až u pokladny. Pro nákup chlastu tady potřebujete povolenku od policie. A ta se samozřejmě nevydává turistům. Museli jsme vypadat hodně zdrceně, protože prodávající Ind se rozhlédl po liduprázdném krámu, spiklenecky na nás mrkl a prodal nám alespoň dvě flašky vína, které bleskurychle zabalil do dvou neprůhledných pytlů a briskně nás vyprovodil zpět k autu. Dovedu si představit, že by mu za to hrozil slušnej flastr.
Následně jsme zjistili, že v Ománu něco jako bary neexistuje. Rezignovaně jsme tedy kupovali alespoň (občas prošlá) nealko piva. V druhém největším městě, Salalahu, jsme už nenašli ani to nealko pivo. Po cestě zpět na sever ale byl jeden z mála licencovaných hotelových řetězců v Ománu. Hádejte, kde jsme strávili Silvestr. Že nás jedno pivko ve schovaném baru s neprůhlednými skly vyšlo v přepočtu asi na 250 korun, nám po dvou týdnech v poušti na suchu bylo úplně fuk a sázeli jsme je tam jak kedlubny.
Během večera jsme se s Markem stihli skamarádit s partičkou místních expatů. Ropní inženýři z Kazachstánu a Turecka nás uvítali slovy “Co tu kurva děláte, Duqm je největší díra pod sluncem!” Pokynutím pivem jsme naznačili, že tady konkrétně jsme ze stejného důvodu, jako oni. Když jsem o chvíli později vytáhl z kapsy pravé kubánské doutníky (díky, Leni!), tak jen co si kluci sebrali oční bulvy ze stolu, objednali další rundy a oficiálně jsme byli nejlepší kámoši. Prý to pro ně byl nejlepší večer právě uplynulého roku. Dolovat ropu v poušti musí být velká zábava.
Velbloudi, kam se podíváš
Klasickou otázkou na kempování v Ománu bylo, jestli jsme se nebáli hadů a škorpionů. Nebáli a ani jsme žádného neviděli. Pravda, upoutávku na Danův film z jejich herpetologické výpravy do Ománu jsme viděli až po návratu a zpětně bychom možná kameny na ohniště za tmy sbírali s větší rozvahou.
Naší cestu provázeli hlavně velbloudi. Objížděli jsme je na dálnici i uprostřed města. Sledovali, jak se pasou a brodí v krásné Wadi Darbat. Odháněli je od auta, když jim zachutnala naše anténa. Jednoho jsme načapali, jak vyžírá popelnici. Tak jsme mu ji k jeho nevoli zavřeli před nosem a poslali ho pryč. Nebyli to ale jenom velbloudi.
V horách nás dost bavily divoké kozy. Teda, když nám zrovna v noci nedupaly po nádobí. Jejich schopnost zdolávat kolmé skalní stěny je obdivuhodná. Stejně tak jejich umění chillu na prominentních šutrech … nebo autech. Slušným zážitkem byl rovněž průjezd obrovským hejnem sarančat. To si takhle jedete, najednou se v dáli zvedá něco jako prachová bouře a než se nadějete, tak jste pod kulometnou palbou sarančat o velikosti lidské dlaně. Tehdy nám jich bylo skoro líto. Ta samá přemnožená hejna ale teď plení východní Afriku a svým nekonečným apetitem mohou reálně způsobit hladomor. Takže jsme jich asi měli pokosit víc.
Přes dva tisíce mil Ománem
Na roadtripech je samozřejmě zážitkem i samotné řízení. Jednodenní tisícikilometrový přejezd z Bahla do Salalah po nekonečné, fungl nové a vesměs prázdné dálnici skrz absolutní nic byl výbornej. Stejně tak následný návrat dechberoucí pobřežní silnicí, která střídavě jela pod útesy vedle moře a střídavě nad útesy o 600 metrů výše. Rodeo v písečných dunách a po těch několika mála nezpevněných cestách v horách a wádích stálo taky za to. Příjemně nás překvapili ohleduplní řidiči. Nikdo netroubí a řidiči tiráků vám signalizují, kdy je bezpečné předjíždět.
Co dodat. Omán nás fakt bavil. Parádně jsme si vyčistili hlavy, odpočinuli a projeli pořádnej kus zajímavý země. Není to ta nejlevnější destinace, ale pokud nejste cimprdlíny, spíte rádi pod stanem a nevadí vám jíst s místňáky, tak je to hodně v pohodě. My si užili i pár nocí po luxusních hotelích, přežírali se (nejen v lokálních vývařovnách), dva dny se potápěli a včetně několikadenní zastávky v Kataru, kde jsem třeba skočili i na ATP Qatar Open, nás ta bezmála třítýdenní cesta i s letenkama vyšla na necelých 40 tisíc na hlavu.
Itinerář
| Den | Lokace | Ubytování |
| 1 | Muscat, přílet | Riyam Hotel |
| 2 | Muscat, Mutrah Corniche, Národní muzeum, Sultánův palác | Riyam Hotel |
| 3 | Sultan Qaboos Grand Mosque, Bandar Al Khairan | Bandar Al Khairan beach camping |
| 4 | Ruiny Birkat Al Mouz, Jebel Shams | Jebel Shams camping |
| 5 | Jebel Shams Balcony Walk, pevnost Bahla | Camping u Bahla |
| 6 | Trhy a pevnost v Nizwa markets, přejezd do Salalah | OYO 114 Star Emirates Royal hotel |
| 7 | Salalah, Marneef blow holes, Mughsail beach | OYO 114 Star Emirates Royal hotel |
| 8 | Potápění Mirbat | Wadi Darbat camping |
| 9 | Wadi Darbat, ocean drive do Al Kahal přes Wadi Al Nakheel a Canyon view | Pink lagoon camping |
| 10 | NYE | Crowne Plaza Duqm |
| 11 | Kocovina a přejezd | Camping |
| 12 | Wahabi Sands, Wadi Bani Khalid | Camping |
| 13 | Město Sur, ruiny Qalhat, Wadi Shab trek a plavání | Camping Fins beach |
| 14 | Bimmah Sinkhole, Muscat Grand Mall | Muscat Hills Hotel |
| 15 | Potápění Daymaniyat islands | Muscat Hills Hotel |
| 16 | Přelet do Doha, Katar | The Curve Hotel |
| 17 | Doha corniche, Souq Waqif, Museum of Islamic Art, Katara Cultural Village | The Curve Hotel |
| 18 | ATP Qatar Open tenis | Noční let do Prahy |