Přes Katar jsme letěli už několikrát, ale z letiště jsme poprvé vylezli až letos na cestě z Ománu. V rámci nabídky “Discover Qatar” od Qatar Airways jsme si za hodně symbolickou cenu booknuli dvě noci v pěti hvězdě s rooftop bazénem ve 30. patře. A náš plán byl velmi jednoduchý. Maximalizovat čas u bazénu a nejíst chicken biryani.
Zastávka v Kataru nabrala tempo už během poslední noci v Ománu, kde jsme se v zapadlé pandžábské restauraci přežrali božským kuřecím kadai. Druhý den na nás ale Šiva ničitel seslal pandžábskou pomstu epických rozměrů. Nejvíc si zaklekla na Báře, která bezprostředně po dosednutí v Doha vzala mety a ze záchodů vylezla až ve chvíli, kdy jsme se začínali bát, jestli ji nesebralo imigrační.
Jejím prvním katarským kulinářským zážitkem tak byla bílá francouzská bageta s dlouze louhovaným černým čajem. My ostatní jsme se k situaci postavili čelem a udělali nájezd na lokální pobočku burgerového řetězce Johnny Rockets. Po dvou a půl týdnech na rýži a kuřecím biryani to bylo naprostý nebe.
Bazénová turistika
Když jsme se jako čtyři otrhaní somráci s krosnama, ze kterejch se sypal písek, vyloupnuli u recepce z bílého mramoru a dožadovali se pokojů ve vyšších patrech s výhledem na moře, tak si recepční musela myslet, že si z ní děláme prdel. Ale asi se jí nás zželelo, protože vše klapnulo a o hodinku později už jsme se v hotelových župáncích a papučích sešli na lehátkách u bazénu.
A tam jsme také strávili většinu bdělého času v Kataru. Po zážitky nabité jízdě napříč Ománem nás opustilo objevitelské mojo. Bazén ve 30. patře s výhledem na Dohu s mocktailem v jedné ruce a Kindlem v druhé nám stačil k naprostému štěstí. Večeři jsme si ulovili na liduprázdném festivalu mezinárodního jídla, kde dvě třetiny stánků tvořily filipino bbqs, které se až v umělecké kakofonii přeřvávaly v obskurním karaoke. Jídlo ale vynikající. Bára si pochutnala na rýži.
Hlavní tábor 
Pojízdná mešita 
Soukromý food market 
Večerní seance
Důchodci na výletě
Druhý den jsme se přeci jen na obhlídku vykopali. Z hotelu ve West Bay jsme došli po docela pěkné promenádě až do historického trhu Souq Waqif, kde jsme až do západu slunce jak partička důchodců vykempili v kaféčku. Pak jsme se sice ještě přesunuli k vyhlášenému muzeu islámského umění, dovnitř už jsme ale nešli. Místo toho jsme před vchodem skočili do tága a nechali se odvézt na zřejmě největší highlight naší katarské zastávky. Minimálně pro Báru.
Museum of Islamic Art
L’wzaar Seafood Market je něco jako rybí trh a restaurace dohromady, ale v trochu luxusnějším podání. Několik desítek metrů dlouhý pult zasypaný ledem skýtá neskutečný výběr mořských lahůdek. Chobotnice, ústřice, humři, tiger prawns velký jak moje předloktí, krásný ryby. No a funguje to tak, že si ukážete, zkonzultujete úpravu a do půl hoďky to máte na stole. Neuvěřitelný žraso. Food kóma jsme chtěli vychodit v jakože historické Katara Cultural Village, ale všechnu krev jsem měl v žaludku a před očima krevetové mžitky, takže vlastně nevím, jestli to tam bylo pěkný nebo ne.
Nejlepší hadry, co nám zbyly
Pouštní tenis
Už po cestě z letiště jsme si všimli, že je Doha vytapetovaná upoutávkami na ATP Qatar Open. A ono se zrovna hrálo. Takže po další bazénové seanci jsme minutu před koncem prodlouženého check outu odložili bagáž na hotelové recepci a vyrazili si dát trochu tenisu. V areálu bylo víc personálu a sekuriťáků než diváků, na menších kurtech to měli kluci ve čtyřhrách docela na párku, centrkurt byl poloprázdnej a jedinej, kdo vypadal, že chce trochu hrát, byl pozdější vítěz Andrey Rublev. Wimbledon to zrovna nebyl, ale fajn zpestření na závěr dlouhé dovolené rozhodně ano.
Že se v Kataru bez speciálního úsilí nedá sehnat pivo už nás po Ománu ani nezaskočilo ani nestresovalo, byť na přímém slunci na centrkurtu by bodlo. Absťáček jsme ukojili o pár hodinek později v letištním salonku. Po pozdní večeři a asi šesti Heinekenech jsme to na dvě hodinky zalomili ve spací místnosti, v půl druhé ráno se přesunuli do letadla a v půl deváté už jsem se začínal probírat pracovními maily.
Byl to příjemný stopover. Že by nás Doha nějak jo uchvátila, to se ale říct nedá. Je to určitě zkreslené jednak předchozí cestou Ománem a jednak tím, že jsme o dva měsíce dříve byli v Dubaji. A o tom více v následujícím příspěvku!