Tak jsme s Bárou podávali daňové přiznání. V Austrálii si jej totiž musí podat většina lidí. Opruz, říkáte si? Ani ne. Probíhalo to následovně.
- V neděli večer jsem se zalogoval do svého myGov účtu, digitální platformy skrz kterou můžu řešit daně, zdravotní pojištění, sociálku, datovou schránku…
- Otevřel jsem svůj propojený profil u ATO (Australian Taxation Office, tedy místní berňák).
- Tam jsem rychle vyplnil vstupní dotazník pro letošní daňové přiznání. Ne, stále nemám děti. Jsem svobodný. Nejsem živnostník. Pracuju na plný úvazek v marketingu. Na základě těchto údajů mi systém přizpůsobí následující online formulář.
- Na další stránce mám předvyplněný svůj roční příjem, jak jej přes mé daňové číslo evidoval můj zaměstnavatel. Stejně tak sekce příjmů z úroků a investic je předvyplněná. Tuto informaci zase sdílí s ATO přímo má banka. Díky tomu se mi tyto příjmy v průběhu roku nedaní.
- Na základě mé profese mi systém navrhuje možnosti snížení daňového základu. Projíždím účtenky a bouchám tam nový kufr (hodně kvůli práci cestuju), oblek (máme business dress code), účty za čistírnu, příspěvky na charitu…
- V sekci zdravotního pojištění mám předvyplněné údaje od mé soukromé pojišťovny. Protože si nad rámec státního pojištění platím i soukromé, mám nárok na daňové úlevy.
- Po půl hodině mám hotovo, vím přesně kolik mi bude vráceno, a jedním klikem mám daňové přiznání podané z gauče svého obýváku.
- Ve středu ráno mi přišla SMSka začínající „Ahoj Ondřeji“, potvrzující, že mé daňové přiznání bylo zprocesované a přeplatek na daních mi bude vrácen do tří pracovních dnů na bankovní účet.
- V pátek mi peníze přišly.
Mezitím v Čechách je vrcholem technické vymoženosti finančního úřadu aktivní formulář.
Kéž by ta naše slavná vládnoucí česká garnitura místo nekonečné řady mikrokauziček investovala svoji energii třeba do digitalizace státní správy a sdílení dat mezi úřady a institucemi. Až budete zvažovat, komu to v říjnu v parlamentních volbách půjdete hodit, rozhodujte se i podle digitální agendy jednotlivých stran. Na rozdíl od uprchlíků, kouření v restauracích nebo Evropské Unie, nafouknutá státní správa založená na papírech, přepážkách a úřednících dělajících lehce automatizovatelnou práci je skutečný problém, který všechny české rezidenty stojí dost peněz, času a nervů.
Mimochodem, kdybyste se ptali, co a já a volby v zahraničí, tak já volit nebudu. Jedna instituce je totiž stejná všude na světě. Australská pošta ztratila a následně pozdě doručila můj expresně odeslaný papírový formulář žádající o zápis na seznam voličů na Českém konzulátu v Sydney, díky čemuž jsem prošvihl státem daný deadline 40 dní před volbami. Takže asi tak.
