Tak jsme si s Bárou úspěšně splnili další sen – procestovali jsme Nový Zéland. Tedy, lépe řečeno jsme jej prosvištěli. Spíše než kam pojedeme, jsme každý den řešili, kam nepojedeme. I tak jsme ale stihli navštívit bezpočet novozélandských perel i perliček. Nebudu je tu navlékat na šňůrku všechny, to by vydalo na menší knihu. Vybral jsem alespoň pár těch, které nás oslovily nejvíc. A když říkám nás, tak myslím mě, Báru, Toma a Broonera, naší hvězdou sestavu, ve které jsme během tří týdnů na přelomu prosince a ledna najezdili na Novém Zélandu něco přes 4,000 kilometrů. Od Christchurche, přes Queenstown a Milford Sound, Nelson, Wellington až po Auckland (kompletní itinerář najdete na konci článku). Než se ale do těch perel a perliček pustím, pusťte si video sestřih, tentokrát plně v Bářině režii!
Postapokalyptický Christchurch
V roce 2011 Christchurch téměř srovnalo se zemí mohutné zemětřesení, které si vyžádalo bezmála 200 lidských životů. Následoval menší exodus obyvatel a zdlouhavá obnova zdevastovaného města. I po pěti letech ale město působí jak postapokalyptické prostředí Falloutu. Polorozpadlá katedrála, přes ulici zabarikádovaný hotel s prasklinami ve zdech a ze všech stran obklopený oplocenými nezastavěnými plochami. Tržiště na hlavním náměstí je tvořeno na sebe poskládanými přepravními kontejnery. Opuštěné domy 500 metrů od centra nabízené v ceně, za kterou byste v Sydney nepořídili ani garáž na vzdáleném předměstí. A celé město má takovou prazvláštní atmosféru. Alespoň nemají problém zaparkovat auto.
Odpolední čaj s delfíny
Hodinu klikaté jízdy od Christchurche se nachází malebná francouzská enkláva jménem Akaroa. Krom obchodů s bagetami tam mají divoká hejna nejmenšího druhu delfínů, hector’s dolphin (čeština pro ně má poněkud dehonestující jméno plískavice novozélandská). Asi netřeba zmiňovat že přiměřeně předražená turistická atrakce koupání s delfíny byla pro některé z nás až na prvním místě plánovaných aktivit na Novém Zélandu. Počasí nám s vymetenou oblohou hrálo do karet, a přes hodinu jsme si v nadnášejícím neoprenu plavali s delfíny na otevřeném oceánu s výhledem na rozeklané pobřeží. Nadějný začátek dovolené!
Snídaně v oblacích
Ne nadarmo se říká, že nejlepší zážitky vznikají náhodou. Přesně tak Tom narazil na Mueller Hut, horskou chatu (rozuměj spíše větší bivak) na konci výživného treku naproti masivu Mt. Cook, s 3,724 metry nejvyšší hora Nového Zélandu. Ona to totiž byla jediná podobná chata, která dva týdny před Vánoci ještě měla na Štědrý den volnou kapacitu. Z učebnicového ledovcového údolí to k Mueller Hut bylo asi šest kilometrů … a přes 1,200 výškových metrů. Druhou informaci jsem si při ranním briefingu Báry nechal pro sebe, a vybavil se dostatkem motivačních bonbonů. Odměnou za slušný fyzický výkon nám byl 360stupňový výhled přímo z kuchyně. Snídaně s výhledem na laviny z ledovců na protějších svazích, vymetená obloha, omračující úplněk, sváteční večeře a pivka na nedalekém vrcholku, který byl mimochodem vůbec prvním summitem Sira Edmunda Hillaryho. To vše za cenu 30 dolarů a pár litrů potu. No nekup to!
Slunný Milford Sound
Jako správný všudybyl jsem si myslel, že po plavbě v norském Gairanger fjordu mě novozélandské fjordy nebudou mít čím ohromit. Haha. Na nejvlhčejším místě Nového Zélandu, kde se roční příděl dnů s oblohou bez mráčku počítá na prstech jedné ruky, jsme měli … oblohu (téměř) bez mráčku. V celé své strmé kráse se nám tak ukázaly ostře řezané vrcholky, které přímo z mořské hladiny rostly do dvoutisícových výšek. Neskutečný pohled.
Silvestr v Rapahoe
V podstatě celý trip jsme bookovali ubytování ze dne na den. Většinou s tím nebyl problém. Problém to ale, vcelku pochopitelně, byl na Silvestra. Po mírně frustrujícím obvolávání snad všech kempů na západním pobřeží Jižního ostrova, jsme nakonec našli poslední místo v zapadlém kempu v Rapahoe. A to se nakonec ukázalo jako velká výhra. V nenápadném rodinném kempu přímo u krásné oblázkové pláže se u večeře sešla docela pestrá partička fajn lidí. Lusknutím prstu byla půlnoc, a my se úplně vyndaný váleli u ohně na pláži a pozorovali úžasně hvězdnatou oblohu. Akce měla zajímavý raní dojezd v podobě zabouchnutých klíčů, a následném dvouhodinovém vloupání se do vlastního auta. Úplnou třešničkou na dortu ale byla vyprošťovací zastávka v hospodě vedle kempu, kterou okupovala partička úplně na plech zlitejch, velmi přátelskejch místňáků. Trochu jsme litovali, že nás ten den ještě čeká 400 kilometrů směrem na sever…
Zkažená vajíčka a měsíční krajina
Velká očekávání jsme měli od jedné z vulkanicky nejaktivnějších oblastí na světě, která se táhne středem Severního ostrova. Inspekci jsme započali úžasným celodenním trekem Tongariro Alpine Crossing, který vede přes naprostou měsíční krajinu. Jak z jiného světa. Dokonale pravidelný kužel sopky Mount Ngauruhoe (Mt Doom z Pána Prstenů), emeraldová jezírka, ztuhlé lávové proudy, voňavé sirné výpary. Jako bonus s našimi českými kamarády Aničkou a Tomášem, kteří se zrovna po Novém Zélandu také potulovali. Pokračovali jsme v pukavcemi provoněné geotermální říši divů Waiotapu a následně si půl dne nahřívali v termálních lázních ve Waikite Valley. Jakože dost dobrý!
Tekuté bohatství
Velmi příjemným překvapením pro mě i zbylé pány zájezdu bylo novozélandské pivo. Ještě v 80. letech na Novém Zélandu existovaly přesně dva pivovary. Dnes se prý počet pohybuje kolem 150 a neustále roste. V turistických průvodcích toho o minipivovarech stále ještě tolik nenajdete, nicméně jsou na každém rohu a rozhodně stojí za návštěvu. To jsme také pilně dělali, což obvykle znamenalo, že posledních pár kilometrů dne řídila Bára… Zejména v okolí Nelsonu mají, vedle vyhlášených vinic, nejlepší pilsnery a lagery, jaké jsem kdy mimo ČR měl.
Běžcův vlhký sen
Nový Zéland by měl být Mekkou každého zapáleného trailového běžce. Protože běhání je tam totální porno. Ledovcová údolí, úžasně technické výběhy a seběhy, omračující výhledy, kvůli kterým jsem párkrát zahučel mimo trasu, nebo pobřeží, kde si v půlce okruhu můžete plácnout s tuleněm. Zejména v horách okolo Queenstownu jsem nevěděl, kam dřív vyběhnout. Jeden vrchol či hřbet lepší než druhý. Ach.
Na pivku U Zeleného draka
Hobbiton, či Hobitín, je asi to nejturističtější místo na světě. Do toho nám nehorázně chcalo (pardon, to jinak pojmenovat nelze). A průvodce nás hnal svinským krokem, protože autobusy do areálu chrlily nové návštěvníky co deset minut. To vše mi ale bylo úplně jedno. Že uvidím Hobití nory na živo, byť většina z nich končí metr za dveřmi, jsem snil od svých asi deseti let, kdy jsem se od Tolkiena nemohl odtrhnout. A taky jsme měli pivka v hospodě U Zeleného draka! Žůžo!
Závěrem se snad jen patří omluvit všem krásným místům, které to do naší stručné TOP09 nedaly. A pokud vás mé řádky přimněly k vyndání kufru ze sklepa, níže ještě pro inspiraci přikládám stručný itinerář naší cesty.
Itinerář
Středa 23.12.
Christchurch
Pivní ochutnávka v Pomeroy’s Old Brewery a The Institution
Čtvrtek 24.12.
Plavání s delfíny v Akaroa
Přejezd k Lake Tekapo
Pátek 25.12.
Výběh na Mt John
Přejezd pod Mt Cook
Výstup a nocování na Mueller Hut
Sobota 26.12.
Sestup zpět do údolí
Přejezd ke Queenstown do kempu u Moke Lake
Burger v Devil Burger
Neděle 27.12.
Výběh od Moke Lake na Ben Lomond a dolů do Queenstown
Burger ve Fergburger
Nocování opět u Moke Lake
Pondělí 28.12.
Ranní běh okolo Moke Lake
Přejezd do Milford Sound, odpolední projížďka lodí ve fjordu
Nocování v kempu Cascade Creek
Úterý 29.12.
Výstup na The Summit a k Lake Howden Hut (začátek Rotherburn Tracku)
Přejezd zpět přes Queenstown a Cardronu do Wanaka
Středa 30.12.
Mt Aspiring National Park – výběh na Rob Roy Glacier a údolím k Aspiring Hut
Přejezd na West Coast
Nocování na Gillespie Beach u Fox Glacier
Čtvrtek 31.12.
Ranní výběh na tulení kolonii
Fox Glacier a Franz Joseph Glacier
Pivní ochutnávka v pivovaru Monteith‘s
Přejezd a nocování v kempu v Rapahoe u Greymouth
Pátek 1.1.
Těžká kocovina a vkrádání se do vlastního auta se zabouchnutými klíčky
Vyprošťovák v Rapahoe Hotel
Pancake Rocks
Pivní ochutnávka v Moutere Inn (nejstarší hospoda na NZ)
Přejezd a nocování v Mapua
Sobota 2.1. (první deštivý den)
Nelson
Pivní ochutnávka v The Vic Mac’s Brewbar
Degustace vína ve Waimea Estates
Pivní ochutnávka ve Sprig&Fern Tavern
Nocování znova v Mapua
Neděle 3.1. (druhý deštivý den)
Výběh Abel Tasman Track z Maharau
Přejezd na trajekt do Picton
Po cestě degustace vína v Marlborough a piva v Dodson Street Beer Garden
Noční trajekt do Wellington, přespání v autě na parkovišti
Pondělí 4.1.
Wellington – Fidel’s Café, Vyhlídka na Mt Victoria, Museum Te Papa, The Weta Cave
Přejezd a nocování v Levin
Úterý 5.1.
Přejezd přes Whanganui a Pipiriki do Whakapapa village pod Mt. Ruapehu
Nocování v Tongariro Holiday Park
Středa 6.1.
Celodenní Alpine Crossing track s výstupem na Mt Tongariro
Nocování v Turangi
Čtvrtek 7.1.
Waiotapu Thermal Wonderland
Waikite Valley Thermal Springs (nocování tamtéž)
Pátek 8.1.
Whakarewarewa Maori Village
Exkurze v Hobbitonu
Přejezd na poloostrov Coromandel
Nocování v Tairua
Sobota 9.1.
Cathedral Cove, Hot Water Beach
Přejezd do Aucklandu
Neděle 10.1.
Odlet zpět do Sydney