Po dvouletém studijním zápřahu přišel čas na odměnu. Dva dny po dopsání poslední zkoušky našeho MBA studia jsme práskli do bot, sedli na letadlo a vydali se vstříc tichomořskému souostroví Fidži. S flexibilním rozpočtem a jen mlhavou představou, co tam budeme dělat, neboť naše plánování se z časových důvodů nedostalo dále než k zabookování letenek a ubytování na první noc… Na základě tipů od kamarádů a místního travel agenta jsme nakonec hned druhý den opustili hlavní ostrov na tzv. island hopping (cestování mezi ostrovy) po Yasawa Islands, pásu menších vulkanických ostrovů. Spíše než vyčerpávajícím itinerářem bych naše zážitky rád shrnul v několika kratších impresích, podobně jako v článku o Tasmánii. A na konci pak najdete naše video, které vám mé povídání pomůže přenést do poněkud vizuálně atraktivnější podoby 🙂
Korálové útesy. Všude.
O Fidži se říká, že svým návštěvníkům nabízí nejlepší šnorchlovací podmínky na světě. Ne že bych měl s čím porovnávat, nicméně co jsme viděli na Fidži, bylo opravdu úžasné. Drtivá většina záběrů, které uvidíte ve videu níže, byla natočena do dvaceti metrů od břehu. Prostě nasadíte brýle, šnorchl, skočíte do kýčovitě azurové vody, uděláte pár temp a pak už jen zíráte. Na tisíce pestrobarevných rybiček. Na rozmanité korálové formace. Jen bacha na odliv, mořský příboj a ostré korály. První den jsme nadšeně vlezli do vody, aby nás o pár minut později vlny protáhly velmi mělkou korálovou pasáží…
Plavání se žraloky
Mělké vody fidžijských korálových útesů jsou domovem žraloků černoploutvých. Tihle kluci jsou vcelku přátelští, dorůstají délky necelých dvou metrů, a člověka kousnou maximálně omylem. A my s nimi plavali. A bylo to super. Jsou to úžasní predátoři, jejichž zvláštně nonšalantní, respekt vzbuzující pohyb nás naprosto fascinoval. Místí Fidžimeni si z nich ale zas tolik nedělali, a když si nás jeden urostlejší kousek přišel očuchat, tak nám ho prostě chytli, abychom se na něj podívali pěkně zblízka.
Plavání s mantami
To si tak plavete v moři, a najednou si to kolem vás prožene kolos, jehož rozpětí ploutví dosahuje snad až devíti metrů, u menších kousků jen pěti. Manty obrovské jsou takoví mořští brontosauři. Lidem neškodní býložravci, kteří si to brázdí vodou, jako by se nechumelilo. Díky mohutnému záběru svých ploutví s oblibou a bez velké námahy plavou proti proudu, a do dokořán otevřené tlamy jim samovolně proudí plankton. A pak že pečení holubi do huby nelítají…
Zdolávání vrcholků
Pokud si myslíte, že Fidži je tvořeno několika písčitými ostrovy, kde nejvyšší bod tvoří vrcholky palem, tak jste vcelku na omylu. Většina ostrovů se z moře nekompromisně vypíná k nebi, což vytváří velmi pohledné a dramatické scenérie. Asi si dovedete představit, co bylo mojí oblíbenou kratochvílí. Ano, vybíhání na vrcholky ostrovů. Občas to znamenalo 35 minut intenzivní práce po travnatých hřebenech do nekonečného kopce, občas prodírání se pralesem, občas poskakování po šutrech nad dvousetmetrovou skalní stěnou, občas stačilo vyjít do druhého patra hlavní budovy. Vždycky na mě ale čekaly dechberoucí výhledy na barevné korálové prstence a na scenérie okolních ostrovů.
Doprava mezi ostrovy
Slunce už dávno zapadlo. Odliv je v plném proudu. Vody možná po kolena a korály všude. Loďka se plouží šnečí rychlostí. Fidžiman na přídi zamumlá něco o tom, že vidí uplný hovno, načež s mírně křečovitým úsměvem příď rezignovaně opouští. Přeprava mezi ostrovy je velmi svébytná. Kvůli nebezpečným korálovým útesům trajekt vždy zastaví daleko od ostrova a následně se k němu sjedou malé lodičky z ostrovních resortů, na kterých vás na ostrov dovezou. Moře je občas klidnější, občas bouřlivější, občas loďka vypadá, že se za chvíli rozpadne, občas je naprostá tma. Pro slabší povahy možná silnější kafe, ale rozhodně super zážitek!
Ostrovní rezorty
Chýš s dřevěnou verandou, houpací sítí, sprchou pod otevřeným nebem a načančanou manželskou postelí, ze které se přímo koukáte na deset metrů vzdálené moře. Tak v tom jsme bydleli. Nečekejte ale luxusní letoviska s hotelovými budovami a vykachlíkovanými bazény. Většina rezortů nemá ani teplou vodu nebo mobilní, nedejbože, wifi signál. Největší starosti dne tedy jsou, jestli si číst nebo jestli jít šnorchlovat, kdy si dát šlofíka, jestli si dát spíš zmrzlinu nebo vychlazené pivo, a samozřejmě kdy je další jídlo. A jídlo bylo kategorií samo o sobě. Čerstvé ryby, kokos zrovna odseknutý od palmy, čokodezertíky, slaďoučký ananas…
Fidži lidi
Fidži lidi jsou úžasní. Neustále se smějí. Neustále na vás volají Bula! (Ahoj). Neustále se ptají, odkud jste a jak se vám líbí Fidži. A jsou neskutečně hudebně nadaní. S Bárou jsme si na vlastní pěst udělali výlet do dvou různých vesnic, což byl zajímavý zážitek. Děcka nadšeně zkoumala naši bílou kůži, chtěla se fotit (a pak své fotky vidět), hrát s námi fotbal. Místní paní učitelka nám vysvětlila, jak to tu chodí se školní výukou, která se ve většině případů odehrává u ní doma. Pyšný děda se nám chlubil se svým vnukem. Dvě postarší paní nás učily plést náramky a záložky do knih. Místní obchod prodával rýži, cukru a kavu (tradiční drink, který chutná jak hlína). A domy se různily od náhodné hromady plechů, přes bambusové chatrče až po docela pěkné zděné domky (asi starosta). Zajímavostí Fidži je, že původní obyvatelstvo tvoří něco přes půlku populace. Zbytek (asi 40%) tvoří Indo-Fidžijci, které na Fiji v koloniálních letech přivezli Britové, aby jim pěstovali cukrovou třtinu…
Party Island
Poslední noc našeho ostrovního putování jsme strávili na vyhlášeném party ostrovu. Beachcomber Island je korálovým útesem obehnaný, palmami porostlý písčitý ostrov, který pěšky obejdete za pět minut. A na tom jsme také v plné parádě zakončili naší dovolenou. A že to byla slušná jízda. Do písčité podlahy jsme bosky vytančili nemálo ďůlků a fidžijský rum potvrdil svoji 60% sílu. Druhý den jsme se zmohli akorát na válení se na pláži. I to má ale něco do sebe, zejména s mojitem v ruce…
Mohl bych pokračovat do nekonečna, ale nechci vás unudit. Radši si pusťte naše GoPro video (ideálně v HD kvalitě):