Není tomu tak dávno, konkrétně to bylo 26. ledna, co tu proběhly mohutné oslavy zřejmě nejvýznamnějšího australského svátku, Australia day, tedy dne, kdy v roce 1788 u australských břehů zakotvila první britská loď. Když jsem tak pozoroval, kolik se tu k této příležitosti pořádá oficiálních i neoficiálních událostí, domácích grilovaček, na každé pláži party a jak bylo v den oslav město plné vlajek a člověk aby pomalu pohledal někoho, kdo by neměl alespoň tetovačku s australskou vlajkou na tváři, dovedlo mě to k myšlence, jestli máme v Čechách svátek, který by dokázal Čechy podobně zmobilizovat. Viděl jsem tu nějaký výzkum, že až 70 % Australanů Australia Day aktivně slaví. Což je docela slušné číslo.
Jasný, Austrálie to má se svou krátkou moderní historií v tomto ohledu poměrně jednoduché. Prostě sem jednoho dne, v době, kdy si Univerzita Karlova kroutila už páté století existence, připluli Britové a hotovo. U nás těžko nadatujeme, kdy přesně si pro mléko a strdí došel Praotec Čech, jestli bychom měli slavit nástup Přemyslovců, jestli je důležitější vznik prvního Československého státu, konec druhé světové války, pád komunismu nebo je to Den obnovy samostatného českého státu? Výsledkem naší historické rozháranosti spojené s typicky českou lhostejností je to, že pořádně slavit a dát najevo, že jsme na svou zem hrdi, dokážeme asi jen v nepravidelných intervalech, když se zrovna podaří urvat zlato v hokeji.
A je to škoda, protože ta sváteční atmosféra tu byla fakt pěkná a taková, no, pozitivní. Po městě chodili lidi zahalený do australských vlajek, pouliční umělci vyhrávali australský hymny, v olympijskym parku na fesťáku Big Day Out žhavily trsátka kapely jako Pearl Jam nebo Arcade Fire a všichni byli ještě víc vysmátý než normálně. Zkrátka, bylo by hezký, kdybychom se v Čechách uměli radovat z vlastní země alespoň stejně tak, jako umíme nadávat na politiku a drahý rohlíky.
Australská rodinka…
…a čeští imigranti.