Výlet do Blue Mountains

Poslední výlet, který jsme s Vojtou, Slavenem a jeho bratrancem Ninem zrealizovali, byla návštěva Blue Mountains. Blue Mountains, nebo také Modré hory, jsou pohoří asi 100 km na západ od Sydney, které svým návštěvníkům skýtá spektakulární výhledy do svého ostře řezaného pískovcového reliéfu, který může vzdáleně připomínat kaňony amerického jihozápadu. Akorát porostlé eukalypty. Právě díky nim také tahle přírodní památka UNESCO o rozloze zhruba čtyřnásobku Krkonoš získala své jméno – při extrémně horkých dnech se totiž z listů eukalyptů odpařují oleje, které pak nad krajinou vytváří charakteristický namodralý opar. My jsme tam nicméně byli během australské zimy, takže jsme viděli tak maximálně opary dešťové.

Pro svůj rychlovýlet (využili jsme opět možnosti Ninova auta), jsme vybrali tu nejturističtější možnou destinaci – městečko Katoomba. To se rozprostírá na náhorní plošině a končí prakticky až na samotném okraji několikasetmetrového terénního zlomu. Destinace je to oblíbená zejména protože nabízí parádní výhled na dominantu pohoří – tři masivní skalní věže nazvané originálně Tři sestry. Prostě taková místní Pravčická brána.

Po příjezdu jsme si rozhodli udělat menší výlet, a sice po strmých schůdkách sejít okolo zmíněných Tří sester pod skalní masiv, podejít Katoombu a poté vyšlápnout zpátky nahoru a vrátit se po horním okraji zpět. Cesta dolů byla vskutku strmá a zábavná, zejména v momentech vyhýbání se fotícím Asiatům. Následovala asi 3 kilometry dlouhá cesta křovinatým eukalyptovým polopralesem podél úpatí pískovcových stěn. Plán výšlapu zpět jsme změnili ve chvíli, kdy jsme došli k další místní atrakci – prý nejstrmějšímu vláčku na světě. Neodolali jsme a za pár dolarů jsme se nechali vyvézt nahoru. Nutno dodat, že to byl vážně slušný sešup, pod úhlem ne moc vzdáleným klasickému výtahu.

Zasyceni výhledy jsme se nasytili v Domino’s pizze ($5 za kus, no nekup to) a vyrazili jsme zpět do Sydney. Po cestě jsme se ještě stavili u dalších z mnoha Slavenových příbuzných a den jsme završili parádními klokaními steaky (made by Bára). Což mi připomnělo, jak nedávno na iHNedu psali, že v Sydney klokaní maso seženete tak maximálně v China townu, tak to je kec. Mají ho prakticky v každém supermarketu. A je zatraceně dobrý!

A na závěr pár obligátních foteček: