V květnu nás svojí návštěvou poctila Báry rodina společně s mojí mámou. Program jsme jim nabili k prasknutí, a na jeho část v severním Queenslandu jsme se k nim přidali. Sraz a začátek naší průzkumné mise jsme stanovili v Cairns, kam rodičovstvo přiletělo z Alice Springs, aby o deset dní a 3,000 kilometrů později, opět z Cairns, odletělo do Darwinu. Sestřihané GoPro video najdete na konci článku!
Procházka minulostí
Možná to bude znít trochu překvapivě, ale pár kilometrů na sever od Cairns se na asi tisíci kilometrech čtverečních rozprostírá nejstarší pralesní komplex na světě. Daintree Rainforest. A my měli to štěstí, že jsme se jím, v hustém dešti, zcela mimo standartní cesty a s erudovaným výkladem od místního průvodce čtyři hodiny procházeli. Naprosto fantastický zážitek v místech, kde byste skoro očekávali dinosaury. Kde vás z korun stromů sleduji obří krajty, kde si pavouci velcí jako dlaň stavějí sofistikované síťové infrastruktury, kde je půlka plodů jedovatějších než jed, kde vás roztomile vypadající stromek žahne tak, že by se vedle něj čtyřhranka cítila jako děcko na pískovišti. A kde najdete rostliny, které botanici dlouho považovali za miliony let vyhynulé. Než je tady objevili. Pro umocnění zážitku jsme v Daintree strávili i noc, v malých domečcích téměř v korunách tisíciletých stromů.
Barevný svět v hrsti
Potápět se na Velkém bariérovém útesu bylo jedním z našich dětských snů. Tak jsme si ho splnili. Sice jsme byli trochu rozmazlení ze šnorchlování na korálových útesech na Fiji, i tak jsme ale opět byli ve vodě téměř do rozpuštění. Tisíce barevných rybiček, neuvěřitelné korálové struktury a obří želvy, které kolem nás brázdily vodu, jako by se nechumelilo. Měli jsme i štěstí na pár malých žraloků, ti ale byli podstatně plašší než jejich fidžijští kolegové a poctivě se schovávali v hůře dostupných hloubkách.
Ptačí perspektiva
Protože nám potápění nestačilo, zabookovali jsme si nad Velkým bariérovým útesem i vyhlídkový let. Jedny z nejlépe investovaných peněz v mém životě. Těch pár třpytivých puzzlíků, které jsme viděli během potápění, nám to zasadilo do masivní pestrobarevné mozaiky. Taková Sixtinská kaple matky přírody, namalovaná miliardami korálů, rybiček, mušlí… Když si pak člověk vzpomene, že někteří exoti v australské vládě by skrz to rádi probourali koridor pro tankery, tak se mu otevírá kudla v kapse.
Padesát odstínů modré
Vynechat jsme samozřejmě nemohli ani po Opeře a Uluru asi nejfotografovanější místo v Austrálii – souostroví Whitsundays, které je vyhlášené svými bělostnými písky mísící se s azurovým mořem. Očekávání bylo vysoké a realita o pár desítek metrů vyšší. Ze shora až absurdně dokonalý pohled na běloskvoucí meandry obklopené tekutým modrým spektrem. Zespoda jemňounký písek a voda jako kafíčko, hemžící se malými rejnoky a žraločky.
Divoká jízda v přírodním tobogánu
Neméně intenzivní zážitek na nás čekal u populárních Josephin Falls, které za dobrého počasí skýtají úžasné přírodní skluzavky, průsvitné tůňky a vůbec takovej malej přírodní aquapark. Řekněme, že my zrovna nejlepší počasí neměli, a po vydatných deštích byla voda o něco divočejší než normálně. S mámou jsme se ale rozhodli, že tam vlítneme a sklouzneme se, když už tam jsme, že jo. Bžunda to byla velká, a ještě větší, když mi po cestě zpět na břeh podjela noha a neplánovaně jsem to vzal po hlavě do menšího jezu pod tůňkou se skluzavkou. No, ven jsem se dostal až asi po sto metrech, během kterých mne rozdivočelý proud protáhl po šutrech jak hadrovou panenku. Nechybělo moc, abych byl na titulce lokálních novin…
Milá Millaa Millaa
O poznání přívětivější k nám byly vodopády Millaa Millaa. Přijeli jsme za relativně chladného rána, což nám ale nezabránilo, tázavým pohledům nabalených turistů navzdory, skočit do vody a doplavat si k nim a za ně. Dost fotogenická záležitost. V blízkosti navíc farma s divokými ptakopysky (konečně jsme je viděli!), sýrová továrna a mango farma proslavená svým mangovým vínem. Na své si tak přišli všichni účastníci zájezdu.
Sladká tečka
A na své si myslím všichni účastní zájezdu opravdu přišli. Rodičové za těch pár týdnů stihli vidět opravdu velký kus Austrálie. A stihli si to užít jak hromadně, tak i separé. Babičtí byli sami v Darwinu, s Bárou pak ještě i v Port Stephens. Bára si s už docela velkou sestrou zasurfovala na písečných dunách, mořských vlnách a jejich chuťové buňky zase na místní rozmanité kuchyni. Já s mámou během pár dní nachodil po Sydney a v Blue Mountains dobře sto kilometrů, a okoštovali jsme plody nejednoho minipivovaru. Celkově to bylo strašně super, probrali jsme všechno možné i nemožné, zavzpomínali, naplánovali, přeci jen Skype na všechno nestačí. Tak příštímu dobrodružství nazdar!
Sestřihané GoPro video zde: