Bondi Beach (čti bondáj), je asi nejoblíbenější pláží v Sydney. Teda alespoň to říkají. Pro nás to byla první pláž, na kterou jsme se tu dostali. Leží nějakých sedm kilometrů na východ od centra a jak místním, tak turistům poskytuje asi kilometr dlouhý srpek písku jemného jako mouka. Pláž je to věru krásná, není divu, že právě sem během olympijských her v roce 2000 umístili stadion pro beachvolejbalový turnaj. Ale netřeba se tu moc rozkecávat. Lepší to bude popsat vizuálně.

 

Jsme v Austrálii. Zemí surfařům zaslíbené. Takže surfů bylo na pláži hrubým odhadem třikrát víc než kyblíčků a lopatiček. A ještě víc jich bylo na moři.

 

Australani jsou prý největší kunďáci pod sluncem. Inu, byl jsem k tomuto výroku dosti skeptický. Faktem ale je, že typickým návštěvníkem pláže byl týpek ve středních letech, s postavou á la Chippendales, v křiklavých plavkách a učící svýho syna na surfu. Připadal jsem si vedle nich takhle malinkej! (čekujte ty korbičky vlevo za mnou)

 

Bára na pláži zářila jako sluníčko. Svoji typickou hvězdu samozřejmě předvést neopomněla.

 

Sečteno podtrženo, už chápu ten australský smysl života. Mít barák se zahradou, bazénem a výhledem na moře.

 

Jen na závěr, po Bondi Beach jsme si ještě udělali první výlet také do centra. Sydney Harbour, Harbour Bridge a Opera! Když jsem na ty obrázky jako malej kluk v roce 2000 koukal během olympijských přenosů, ani mě nenapadlo, že o 13 let později si ten architektonický skvost vlastnoručně osahám. No, a taky jsme si dali kopeček zmrzliny. Za lidových 4,5 dolaru.