Napsáno pro týdeník MarketingSalesMedia jako sloupek do rubriky ‘Pohled odjinud’.
Za devatero horami a devatero řekami, v daleké Austrálii, se místní zástupci lidu rozhodli uspořádat referendum, které ale vlastně referendem vůbec nebylo. Byl to spíše takový dosti drahý, státem financovaný poštovní průzkum veřejného mínění s relativně jednoduchou otázkou. „Podporujete změnu zákona, která by umožnila manželství párů stejného pohlaví?“ A tak se lid místo pokojného žití a produkování skutečných hodnot jal ve velkém investovat svůj čas, energii a peníze do podpory jedné z možných odpovědí. Ano nebo ne.
V sociální bublině vnitřního Sydney dočasně většinu australských vlajek nahradily vlajky duhové. Duhové plakáty a nálepky se sděleními jako „volte ano“, „volte lásku“ nebo „volte rovnoprávnost“ byly úplně všude. Občas dokonce napsané i na obloze. Největší australská aerolinka přebarvila své logo na duhovo, tradiční bankovní instituce přejmenovala některé své bankomaty na gaytomaty (GAYTM). A celá řada dalších korporací, včetně té mé, se předhánělo v podpoře pozitivní odpovědi. Ostatně oficiálně ji podpořil i australský premiér, který referendum vyvolal.
Mezitím se církevní hodnostáři veřejně chlubili, že věnovali miliony dolarů na podporu „ne“ kampaně. Že by tím mohli nakrmit a ošatit potřebné, to jim v jejich boji za dobro post-křesťanské společnosti jaksi nedošlo. Zatímco „ano“ kampaň byla vedena spíše v pozitivním, racionálním duchu, „ne“ kampaň do toho šlapala s argumenty, které šly těžce za rozsah referenda, jenž mělo jen a pouze posvětit změnu současné zákonné definice manželství jako sňatku muže a ženy. Tedy aby páry stejného pohlaví mohly vstoupit i do manželského svazku, ne jen registrovaného partnerství, jak je tomu dnes.
Mnoho lidí se tak ptalo, proč se vlastně z jejich daní investovalo 122 milionů dolarů na obeslání celé země dotazníky, ve kterých naprostá většina rozhodovala o životech naprosté menšiny ve věci, která se té většiny vůbec netýkala. V zastupitelské demokracii si přece lid volí své zástupce, aby volili za něj. A pokud už má dojít k referendu, tak alespoň v otázce, která ovlivňuje každého voliče. V Austrálii jsou referenda s povinnou volební účastí součástí ratifikačního procesu při změnách v ústavě. To ale nebyl případ tohoto pseudoreferenda, jehož výsledek ani nebyl právně závazný.
Nakonec díky Bohu – podle některých jemu navzdory – zvítězila láska. I díky intenzitě obou kampaní se referenda zúčastnilo přes 80 procent způsobilých voličů, z nichž téměř 62 procent hlasovalo pro změnu zákona ve prospěch zrovnoprávnění manželství. Snad ale příště vyhraje i rozum, zvolení zástupci lidu budou vykonávat svoji práci a nebudou zodpovědnost alibisticky přehazovat na lid. Alespoň však dostáli svému slibu. Změna zákona briskně prošla sněmovnou i senátem. I tak to ale ještě bude nějakou dobru trvat, než si páry stejného pohlaví budou moci říci ano i u oltáře.
Ondřej Pavlů pracuje v Sydney jako manažer digitálního marketingu pro Austrálii a Nový Zéland, Hitachi Vantara
