Napsáno pro týdeník MarketingSalesMedia jako sloupek do rubriky ‘Pohled odjinud’.
Cigarety se v Austrálii prodávají z uzavřených bílých „skříní smrti“, do nichž zákazník ani nenakoukne. Marketing se omezuje jen na práci s cenou a názvem značky a nepříliš úspěšný lobbying.
Austrálie je známá svým dlouhodobě tvrdým postojem vůči kouření a systematickou snahou eliminovat množství kuřáků ve společnosti. Činí tak astronomickými daněmi a cly, přísnými restrikcemi omezujícími nákup a užívání tabákových výrobků, zákazem jejich propagace a permanentní protikuřáckou kampaní.
Speciální daně a cla dělají australské cigarety už teď těmi nejdražšími na světě. Za krabičku cigaret tu dáte v přepočtu zhruba 560 korun. V nejnovějším plánu ministerstva financí je daně dále zvedat.
Kouření je zakázáno ve všech veřejných vnitřních prostorách. Restaurace, kluby a vesnické hospody nevyjímaje. Kouřit se ale nesmí ani v určitých venkovních prostorech, v okolí dětských hřišť, škol nebo zastávek městské dopravy. A v Novém Jižním Walesu se například pod hrozbou mastné pokuty nesmí kouřit ani ve vlastním autě, pokud je v něm přítomno dítě.
Zakázána je rovněž jakákoliv forma propagace tabákových výrobků, a to i v místě prodeje. Cigarety jsou prodávány z uzavřených bílých „skříní smrti“, do nichž zákazník ani nenakoukne. V Austrálii také jako první zavedli tzv. „plain packaging“, tedy standardizované obaly s varovnými zdravotnickými nápisy a obrázky a s názvem značky napsaným pouze drobným, bílým písmem.
A aby nenechali nic náhodě, australská vláda rovněž již řádu let vede permanentní kampaň zaměřující se na odrazení nových kuřáků a motivaci současných kuřáků, aby se svým zlozvykem přestali. A jak jsou zde v reklamní tvorbě jinak relativně prudérní, v protikuřáckých kampaních si rozhodně servítky v drastičnosti a expresivnosti neberou.
Výsledkem je konstantně se snižující procento pravidelně kouřící populace. V roce 2001 to bylo 22,3 %, v roce 2015 už jen 14,7 %. U mladistvých do 17 let je to dokonce pouze 5 %. A je to fajn. V Sydney občas uplyne týden, aniž bych cítil dobře známý závan. Čtyři roky mi nesmrdělo oblečení kouřem. Ulice nejsou obsypané vajgly. Polovina kolegů není permanentně na kouřící pauze. A samotní kuřáci jsou tu podstatě ohleduplnější ke svému okolí.
I proto je zajímavé sledovat debatu okolo zákazu kouření v České Republice, který jakoby měl odsát svobodu z Českých zemí. Přitom kouření se svobodou spojil ve své slavné kampani „Torches of Freedom“ už otec moderního PR Edward Bernays, který na konci dvacátých let šikovně propojil ženské hnutí za zrovnoprávnění s prodejními ambicemi American Tobacco Company. U nás tahle rovnice očividně rezonuje dodnes. Přitom i sám Bernays nakonec uznal, že to přehnal, a na stará kolena pomáhal proti kouření bojovat.
Ondřej Pavlů pracuje v Sydney jako manažer digitálního marketingu pro Austrálii a Nový Zéland, Hitachi Data Systems