Neobvykle suché a horké jaro v kombinaci se silnými větry (a jedním nezvládnutým armádním tréninkem) v uplynulých týdnech zapříčinily v okolí Sydney jedny z nejhorších požárů za poslední desítky let. Bushfires tu nejsou ničím až tak neobvyklým. Zejména v letních měsících, kdy je půda zcela vyprahlá, stačí jiskřička k tomu, aby vám chytnul pořádný kus lesa. Rozhodně tomu nepřidávají ani všudypřítomné eukalypty s jejich přírodními oleji nasáklými listy, které při požárech blafnou jako loučeň.
Letos to do New South Walesu přišlo velmi brzo a s mohutnou razancí. V jednu chvíli byla kvůli požárům uzavřena část Pacific Highway, hlavní tah ze Sydney do Brisbane, bylo uzavřené letiště v Newcastlu, do celých ploch území byl zákaz vstupu, uvažovalo se o plošné evakuaci všech obyvatel Blue Mountains, byl vyhlášen totální zákaz zakládání otevřeného ohně na celém území NSW. Oblast, ve které jsme pár týdnů zpět kempovali během našeho tripu, se během několika hodin změnila na jedno velké spáleniště. V jednu chvíli v okolí Sydney hořelo na sto různých lesních požárů, z nichž jen ten největší – v oblasti Blue Mountains – se rozkládal na ploše zhruba až 47.000 hektarů (pro představu, to je jako kdyby hořela celá Praha).
Centrum Sydney to samozřejmě ani v nejmenším neohrozilo, přesto to život místním obyvatelům dosti znepříjemnilo. Po první vlně požárů se přes město převalil apokalyptický černý kouřový mrak a po několik následujících dnů bylo město zahaleno do kouřové mlhoviny. Město smrdělo, slunce bylo krvavě rudé a dýchat tu byla vážně radost. Jednou jsem si do toho šel zaběhat, což nebyl zrovna ten nejlepší nápad 🙂
Více fotek přímo z míst požárů zde.
Situace se již uklidňuje, množství zplodin v ovzduší se opět vrací z ostravského standardu do čerstvého sydneyského vzdoušku a nebe je zase krásně modré. Po požárech zbyly stovky spálených domů a naštěstí snad ‚jen‘ dvě oběti – důchodce který dostal infarkt při ochraně svého domu a pilot hasícího letadla, který nezvládl manévr a skončil i s letadlem v jednom z požárů…