Minulý týden jsme tu měli vítanou studijní přestávku uprostřed semestru (našeho posledního!), kterou jsme se poněkud spontánně rozhodli zčásti strávit na silnici mezi Melbourne a Adelaide. Abych to upřesnil, v Sydney jsme sedli na letadlo do Melbourne, tam do půjčeného auta a po trase Melbourne – Grampians – Barossa Valley dojeli do Adelaide (kde byly ty pandy, ale o tom později). Během čtyř dnů jsme najeli necelých 1,000 kilometrů a do seznamu navštívěných australských států a teritorií jsme přidali Jižní Austrálii. Do kompletní sbírky nám už tak chybí jen Západní Austrálie. Ale zpátky k tomu výletu.
Narodní park Grampians
Naší první zastávkou byly Grampians, pískovcová oblast známá rozeklanými vrcholky, mnoha vodopády a spektakulárními výhledy. Spíše než rychlou zastávku a jedno přenocování by zasloužily alespoň týdenní pobíhání a prozkoumávání, ale v rámci našich možností jsme se z toho pokusili vytřískat maximum. Výšlap na známé The Pinnacles (Vrcholky), krkolomné skalnní stěny tyčící se stovky metrů nad údolím, kde jsem si neodpustil fotku, ze které moji drahou matičku málem trefil šlak. Sebevrahy oblíbené The Balconies (Balkóny), které přímo vyzývají k tomu, hodit si šipku do údolí. Mohutné vodopády McKenzie Falls. A kempování, kde nám kolem stanu pobíhali klokani, emu a ráno nás sborově budilo hejno papušků. Momentálně tam dokončují 130km dlouhý trail napříč celým parkem. No, to asi příště…
„Ahoj mami, máme se dobře, jen tu trochu fouká…“
Šipku, placáka nebo kufr? Chtěl jsem si tam alespoň sednout, ale Bára mi to zakázala 🙁
Super kaňon, zvaný Grand, kterému je prý lepší se vyhnout při větších deštích. Hádej proč…
Barossa Valley
Náš původní plán velel k návštěvě třetího největšího australského ostrova, Kangaroo Islandu. Když jsme ale zjistili, že cesta trajektem na asi 10km vzdálený ostrov by nás stála stejně jako obě letenky, rozhodli jsme se na základě moudrého doporučení částku raději prochlastat v Barossa Valley. Barossa Valley je vinařská oblast asi 60km severn Adelaide, vyhlášená zejména svými červenými víny (jmenovitě shirazem). Zajímavostí je, že oblast byla založena německými přistěhovalci, což se projevuje například nadměrným množstvím kostelů, poctivými zděnými domy nebo německými názvy vinařství. A zážitkem je rovněž návštěva hřbitova, který jako by vypadl z německého telefonního seznamu. Prostě takové malé Německo. No, my to vzali na městské turisty, a hezky jsme ty vinice objeli v rámci zaplacené degustační tour. Už v poledne jsme se prodegustovali do velmi dobré nálady. A domu přivezli asi pět flašek vína…
Tenhle borec do nás během „ochutnávky“ nalil dobře litr vína.
My a vinice.
Adelaide ZOO
Nemá cenu zapírat, že celý tento výlet by se asi neuskutečnil, kdybych náhodou neobjevil, že adelaidská ZOO má pandy (jako jediná ZOO na jižní hemisféře, samozřejmě). Jak víme, Bára má tzv. pandí období. Takže si na cestu sbalila svého plyšáka Pandíše (místo narození: IKEA) a jala se jej seznámit s živými kamarády. Asi netřeba zdůrazňovat, kolik času jsme u pandího výběhu strávili (hodně), nicméně jak Bára, tak Pandíš byli očividně spokojeni. Jinak tam ještě mají krásnej výběh (nebo jak to nazvat?) pro opice, lachtany a taky hodně surikat. Ale hlavně ty pandy, že jo.
Adelaide
Poslední tři hodiny jsme ještě strávili potulováním se po Adelaide. Hezké, klidné město s mnoha kostely, žádnými mrakodrapy a mnoha parky. Minimální provoz jak na chodníku, tak na silnici. A prazvláštní místní specialita jménem plavající koláč. Což je masový koláč plavající v hrachové polívce. Prazvláštně znějící, nevábně vypadající, ale setsakramentsky dobrá specialita.
Tak to by asi bylo vše. Krátké, ale fajn vypadnutí ze Sydney. A teď ještě zdárně přežít posledních pár týdnů našeho MBA studia a pak hotovka 🙂
Více fotek v albu na Facebooku.