Napsáno pro týdeník MarketingSalesMedia jako sloupek do rubriky ‘Pohled odjinud’.
V Austrálii žije něco přes 23 milionů obyvatel, z nichž 60 % pravidelně sportuje a aktivně sleduje hned několik sportovních týmů.
Když se řekne Austrálie, většinu lidí napadne vyprahlá červená placka, jedovaté potvory, klokani nebo budova sydneyské Opery. Je to ale také země sportovních nadšenců. V oficiálních statistikách to sice asi nenajdete, ale sport je místním náboženstvím číslo jedna. Jeho svatostánky mají podobu obřích stadionů. Symbolem jsou boty na běhání a šišatý míč. A svaté písmo je psáno sázkovými kurzy.
Jestliže se v Čechách můžeme bavit o dvou dominantních ligách, fotbalu a hokeji, tady jich mají hned pět. Klasický fotbal, kriket, rugby league, rugby union a australský fotbal. V průměru těchto pěti lig na zápas přijde přes 22,000 lidí, a třeba australský fotbal je dokonce hned za americkým fotbalem a Bundesligou třetí největší ligou na světě co do průměrné návštěvnosti. Jeho loňské finále přímo na stadionu sledovalo 100,000 lidí. A tým s největší fanouškovskou základnou má 75,000 permanentkářů.
Na populačně relativně malou zemi jsou to ohromná čísla, a to jsem ani nezmínil Formuli 1, Australian Open nebo slavný jachtařský závod Sydney to Hobart. Není se tedy čemu divit, že pro sportovní organizace se jedná o extrémně konkurenční prostředí, kde se přetahují o každého fanouška, sponzora, dolar ze státní kasy, minutu na televizní obrazovce. I tak se mnoho z nich potácí na hraně profitability.
Až budete během příští letní olympiády koukat na medailový žebříček, schválně se zaměřte na Austrálii. Sydney 58 medailí. Atény 50. Peking 46. 29 medailí a desáté místo z Ria bylo bráno jako celonárodní ostuda. Olympijské výsledky se tu berou natolik vážně, že místní sportovní komise přiděluje finance mezi jednotlivé sporty podle jejich „medailového potenciálu.“ Pokud jste aspirující plavec nebo veslař, můžete se smát.
A jak se sportovní posedlost projevuje do kancelářského života? Tak třeba nápadně velkým množstvím lidí prohánějících se během obědové pauzy po kanclu v elasťácích. Sport je hned po počasí tématem číslo jedna kancelářských small talků. Permanentně vám chodí emaily o nejrůznějších tipovacích soutěžích. Polovina kolegů má někde na stole, v šuplíku nebo přímo na sobě alespoň jeden předmět připomínající jejich oblíbený sportovní tým. A osobní sportovní výkony se řadí téměř na úroveň těch pracovních.
Chtěl jsem napsat nějaký úderný závěr, ale ještě mám v plánu si jít zaběhat a pak mažu na zápas australského fotbalu, kde si to mé sydneyské labutě rozdají s vránami z Colingwoodu. Tak sportu zdar!
Ondřej Pavlů pracuje v Sydney jako manažer digitálního marketingu pro Austrálii a Nový Zéland, Hitachi Data Systems