Na konci srpna jsme si s Bárou udělali na prodloužený víkend výlet do slovutného hlavního města Austrálie. Světe div se, pro Báru to byla první návštěva Canberry, díky které si ze seznamu odškrtla poslední australský stát/teritorium a hlavní město, ve kterém ještě nebyla. To, že se tam ten samý víkend konaly orienťácké závody, byla samozřejmě naprostá náhoda.
Když se dva perou…
Založení Canberry je takový australský evergreen. V Melbourne a Sydney se tak dlouho hádali o titul hlavního města, až se nakonec rozhodli postavit fungl nové město někde na půli cesty. A tak na začátku 20. století začala doslova na zelené louce růst Canberra.
Canberra je dodnes tak trochu město duchů, má ale své kouzlo. Je to město zaměstnanců státních institucí a firem na státní správu napojených. Také je to město parků, které je od západu na východ protnuté obřím umělým jezerem. Z hlediska městské infrastruktury je Canberra takřka vzorem dokonalosti. Široké bulváry, geometrické uspořádání, všude spousta místa a zeleně. Přeci jen je to město, které vzniklo sakumprdum na rýsovacím stole, spíš než aby organicky rostlo a ad hoc řešilo problémy s růstem spojené. Jako třeba Sydney.
Canberra z Mount Ainslie
Ráj sportovců
Canberra je ráj pro sportovce všech druhů. Traily a kopečky, kam se podíváš, síť cyklostezek, MTB downhillů, v zimě kousek na sjezdovky, pro vodní nadšence obrovské jezero přímo uprostřed města. To jsme si také v rámci exkurze s Bárou na půjčených kolech celé objeli. Vydalo to na něco přes 30 kilometrů. To sice co chvíli uběhnu, ale na kole jsem takhle daleko nedojel dobře šest let. Večer jsme pak strávili doma u českého orienťáka Tomáše s jeho australskou ženou a dvěma malými raubíři. To bylo fajn.
Cyklostezky všude…
Druhý den jsme měli rozdělený program – zatímco Bára se byla podívat v národní galerii, parlamentu a v interaktivním technickém muzeu Questacon s Tomovou ženou a dětma, my si dali do těla na brutálním orienťáku. Přes 20 kilometrů a 1,000 metrů převýšení v technickém, kamenitém terénu. Prsty na rukou by mi s rezervou vystačily na množství pořádných orienťáků, co jsem tu za těch pět let naběhal, takže to byla docela výzva. Fyzičku sice nemám špatnou, ale běhání v terénu plném šutrů je přeci jen trochu jiná disciplína. O navigaci nemluvě. Nakonec jsem se s tím popral docela se ctí a pak už upaloval za Bárou, polidštit se a večer s dalšími běhacími kamarády na odměnu do skvělého pivovaru Bentspoke.
Běháme, abychom mohli bez výčitek žrát burgery a lemcat pívo
Australská chumelenice
Menší kocovinu jsem ráno vyklepal během zpět k pivovaru pro auto. Večer jsem už samozřejmě schopen řídit nebyl… Následoval obligátní výlet na Mount Ainslie, která nabízí skvělé výhledy na celou Canberru. Ptačí perspektiva dá vyniknout již zmíněnému geometrickému uspořádání města. A pak už nás čekaly úplatky pro Báru – vyhlášené nedělní trhy Old Bus Depot Markets, trhy ve Fishwicku, a po cestě zpět do Sydney zastávky ve dvou vinařstvích, mezi nimiž nás zastihla, a to fakt nekecám, sněhová chumelenice.
Jedna z vinic, venku sněží