Žít Austrálii

Ani jeden z nás se na dovolených neumíme flákat, vyspávat nebo zevlovat na pláži. Raději prozkoumáváme, zažíváme, ochutnáváme. Takže když jsme se rozhodli jet zrelaxovat na Filipíny, dopadlo to jako obvykle. Každou noc jsme spali někde jinde. Každé ráno jsme vstávali před východem slunce. Každý den jsme měli narvaný aktivitami až k prasknutí a trochu se zklidnili až se západem slunce. Devátý den už jsme oba začali mít problém to vše vstřebávat. Popravdě, trochu jsme to přehnali. Hele, dobrej výhled, ne? Hm. Jak že se jmenovalo to jídlo včera? Koukej na tu rybu. Jo, dobrý, no. Kde to vlastně jsme?

Vše jsme si naplánovali a zabookovali sami během několika dlouhých večerů, mnoha emailů a finančních transakcí. Finální plán vypadal následovně. Přímý let ze Sydney do Manily, pak přelet do Puerto Princessa na ostrově Palawan, cesta autobusem na sever do známého El Nida, island hopping tamtéž, poté přelet na ostrov Cebu, ten objet, následně přeletět zpět do Manily a zpět do Sydney. Podrobný itinerář najdete na konci článku.

Filipíny jsou úžasná země, turisty stále ještě ne zcela objevená. Pokud se vyhnete těm nejprofláknutějším místům, stále narazíte na netknutou přírodu, místňáky, co na bělochy koukají jako z višně, ale také špínu, odpadky a nefalšovanou chudobu. Během celé dovolené, a to jsme se pohybovali i na divočejších místech, jsme se cítili zcela bezpečně. Snad jen sekuriťáci hlídající dveře kaváren s poloautomatickými brokovnicemi nám občas připomněli, že se člověk musí mít na pozoru. Na jihu řádí extremisti z Abu Sayyaf a v některých oblastech také krvavá protidrogová válka, kterou rozpoutal nový prezident. Zajímavý článek na toto téma nedávno vydal Vice. Ale dost bylo okecávání. Jaké zážitky nám utkvěly v hlavě?

Vánoce v džungli

Kousek od Puerto Princessa je řeka, na níž se organizovaně kouká na světlušky. Jo, čtete správně. Na světlušky. U podobných atrakcí víte, že to bude buď turistická past a nebo něco strašně hustýho. A bylo to to druhé. Za úplné tmy nás naložili na malou vachrlatou lodičku a s místním průvodcem jsme se vydali proti proudu. Najednou se okolo nás začaly rozsvěcovat stromy a pulzovat jako bodovkami nasvícené vánoční stromečky. A nejen to, svítila taky voda, která se hemžila fosforeskujícím planktonem. Jen tak. Za tmy. V tichu. Uprostřed džungle. Těžká romantika.

Nirvána při západu slunce

Jsem velkej fanoušek západů slunce. Moje pocity by se během nich zřejmě daly přirovnat k tomu, co cítí lidé, když v neděli vzhlíží ke kostelnímu oltáři nebo na rohoži hledí směrem k Mekce. Takové vyšší propojení, kdy tváří v tvář přírodnímu spektáklu zažívám návaly sebereflexe, uvažuji nad svým životem a směřováním. Zažil jsem to na mnoha úžasných místech a v mnoha různých kontextech. Západy slunce na Filipínách ale byly novej level. Každý den po šesté večerní se nám na nebi rozehrál neskutečný světelný orchestr, který nás posílal do úplně jinýho světa.

Skrytý ráj

O El Nidu se říká, že je to ráj stále ještě netknutý masivním turismem. Také se mu říká filipínský Ha Long Bay. Je to velký krasový záliv lemovaný vápencovými útvary rostoucími přímo z hladiny moře do i několikasetmetrových výšek. Ty jsou doplněné skrytými plážemi, palmovými oázami, jeskyněmi a korálovými útesy, které často budete mít jen sami pro sebe. A právě přejížděním mezi těmito ostrůvky jsme strávili tři dny. Na malé výletní lodi s několika dalšími dobrodruhy a posádkou místňáků. Spali jsme v chatrčích na pláži. Jedli ryby, které jsme si půl hodiny před servírováním sami nachytali. Sprchovali jsme se pod lavorem vody. A celé dny trávili skákáním z útesů, šnorchlováním, kayakováním a objevováním jeskyní. Jedno. Velké. Wow.

Čokoládové hory

Bohol je malý ostrůvek kousek od většího ostrova Cebu. Čím se dostal na náš list? Najdete tam známé čokoládové hory, vápencové homole připomínající čokoládové pusinky, které se během sušších obdobích zbarví do hněda. Byť nám se ukázaly v tropické zelené. Místní legenda tvrdí, že je tam jako slzy vybrečel smutný obr. Slyšeli jsme ale i alternativní verzi, která by lépe osvětlila tu hnědou barvu. Jestli mi rozumíte.

Plávání s něžnými obry

Co si budeme nalhávat, plavání s whale sharks (žralok velrybí) bylo asi hlavním důvodem, proč jsme se pro Filipíny rozhodli. Se svými až osmnácti metry jsou to největší ryby na světě. Na rozdíl od svých jmenovců si ale k obědu místo surfařů dávají plankton a ve vodě se pohybují spíše rozvážným způsobem. Po právu se o nich tedy mluví jako o něžných obrech. To ostatně potvrdila i Bára, která jednoho z nich omylem kopla, když si nevšimla, že se k ní zezadu blíží. Jen si to představte, plavat si s rybičkami, které jsou pětkrát delší než vy, a do jejichž tlamy byste se vešli pětkrát. Úžasnej zážitek. Nutno však podotknout, že je tam místňáci krmí, takže se to nedá považovat za dvakrát etický business.

Adrenalinová jízda kaňonem

Další chuťovkou byl filipínský canyoning, což byl poněkud kostrbatější způsob, jak se dostat ke slavným Kawasan Falls. Z australského pohledu to byla docela punková záležitost. Dali nám helmu, vestu a ani se nás nezeptali, jestli umíme plavat. V tom právě ale bylo to kouzlo. Žádné zbytečné kecání, vysvětlování. Prostě tady skoč a čau, uvidíme se dole. Čtyři hodiny jsme skákali do malých tůňek, úzkých průrev, plavali skrz jeskyně, chodili džunglí, sjížděli přírodní skluzavky, skákali z vodopádů. Ten největší měl bez mála osmnáct metrů. To už byl docela solidní jump. A teď se podržte. Skočila to i Bára! Holka jedna šikovná.

Samozřejmě bych mohl pokračovat dále. Jak jsme se přežrali na rybím trhu. Jak jsme vylezli na nejvyšší horu ostrova. Jak jsme plavali v hejnu milionů sardinek. Jak jsme viděli nejmenšího primáta na světě. A motýly velké jako dlaň. Jak jsme ujížděli na dezertech z rýže. Nebo jak jsme jedli z banánových listů. Filipíny byly úžasné, i na české poměry finančně velmi dostupné, a můžeme vám je jen doporučit. Jen si na ně připravte více času než my. Stojí to za to.

Itinerář