Jak se krmí klokani? To musíte vzít auto nebo nasednout na vlak a dojet do Morissetu. Tohle malé městečko leží zhruba 120 km severně od Sydney směrem na Newcastle. Jeho hlavní dominantou je léčebna pro duševně choré, ale kromě nevinně, až dětsky, se usmívajících obličejů místních pacientů můžete v areálu taky potkat klokany. Klokani si tu jen tak polehávají, nechávají se krmit turisty a tak nějak do toho blázince prostě patří. Jsou sice divocí, ale dostatečně domestikovaní na to, aby se s nimi dalo užít spoustu legrace.
Vybavena balíkem toustových chlebů vyrazila naše družina (Slaven, Vojta, Nino a my s Ondrou) směr Morisset. Počasí nám přálo a díky možnosti Slavenova bratrance svést se autem jsme byli na místě za necelé dvě hodinky. Zpočátku poněkud plaší klokani se po chvilce okamžitě osmělili a začali se ládovat toastovým chlebem. Bystřejší z nich okamžitě vytušili zdroj potravy a začali se po nás doslova sápat, vyskakovat a hledat, kde že je další toustový chleba, v lepším případě u Ondry v kapse, v horším pak u mě – ve výstřihu. Změna plánu, přesouvám chleba k Ondrovi a ujímám se focení.
Sranda byla, i když – v okamžiku kdy se na mě zaráz vrhali tři klokani a u Ondry poskakoval kousek stejné výšky jako on – někteří měli trochu strach (já).
Po vyfocení se s klokany ze všech možných úhlů a rozdání posledních kousků chleba jsme se přesunuli o kousek dále, kde jsme v klidu (a z bezpečné vzdálenosti) doslova letně piknikovali. Den se vydařil naprosto dokonale. Za mě jeden z nejlepších dnů v Austrálii. Tím spíš, že jsme to pak večer pořádně rozjeli v místních klubech. Víc takových teple klokaních dnů, prosím! 🙂
