Mám doma foodie. A s ní také kuchyňské šuplíky plné těžko identifikovatelných udělátek a přístrojů. Lednici narvanou věcmi, jejichž název ani neumím vyslovit. A jídla se můžu dotknout až ve chvíli, kdy je na talíři správně naaranžované a důkladně zdokumentované. Díky Bářině posedlosti vařením je můj život plný skvělého jídla a špinavého nádobí. Ano, chápete to správně. Tento článek je reakcí na nedávný Bářin list 10 strastí a slastí přítelkyně ultraběžce. Takže tady máte desítku strastí a slastí od přítele foodie.

 

1. Nákupy divných věcí

Jsem hlavní nákupčí domácnosti, která nevlastní automobil. Vybaven baťohem, jutovými taškami a nekonečným nákupním seznamem tak pravidelně obstarávám suroviny pro Bářinu kulinářskou obsesi. Nejsou to ale obyčejné suroviny. Jsou to suroviny, které za pomoci Googlu a nešťastných zaměstnanců zpravidla nacházím zastrčené vzadu v přízemním regálu poslední uličky místního supermarketu. Při každém nákupu si připadám jako pohádkový princ, který se vydal za sedmero hor získat nějaký vzácný artefakt. Když se zadaří, domů se vracím s pocitem zachránce na bílém koni a v batohu hrdě nesu kokosovou mouku, mandlové mléko, rýžový syrup, mátový extrakt, ghee nebo arrowroot flour (to pořád ani nevím, co je).

Rýžový syrup - chutná jako med

Prostě divný věci

2. Skvělé jídlo

Mít doma foodie samozřejmě znamená nekonečný přísun skvělého jídla. Fazole z konzervy nebo mražená pizza jsou určitě rychlejší a levnější alternativy než květákové rizoto nebo domácí pho. To druhé ale samozřejmě chuťové pohárky ocení více.

Mňam.

Mňam.

3. Hory nádobí

Po lahodném pokrmu od mé drahé kuchařky mě v kuchyni obvykle čeká naprostá pohroma, zcela neúměrná množství vyprodukovaného jídla. V rámci pravidla „kdo nevaří, myje“ se s vypjetím posledních sil na sklonku dne vrhnu do její likvidace, jen aby se Bára následně rozhodla v deset večer upéct ještě paleo chleba. A já můžu začít nanovo.

4. Nutná dokumentace

„Ještě trošku dokrášlit!“ To není ranní hláška z koupelny. To je běžný proces ve chvíli, kdy je kulinářské dílo dokonáno. Jídlo může být sebechutnější, ale pokud na talíři nevypadá jako z Alcronu, tak se to nepočítá. Takže zdobíme, pipetujeme, formičkujeme, utíráme přetahy, fotíme, sdílíme s podobně posahanými kamarádkami. A pak jíme.

IMG_0931

Bára mě svojí zdobící úchylkou nakazila. Tohle bylo moje dílo. Doufám, že jsi pyšná, mami!

5. Záhadná udělátka

Když mi Bára kdysi nadšeně oznámila nákup mandolíny, myslel jsem, že si pořídila hudební nástroj. Dnes máme doma tři různá struhadla, včetně zestovače, všemožné formy a formičky na pečení, pressure cooker, nutribullet, sous vide mašinku a k ní tucet silikonových sáčků, teploměr na maso. Mohl bych pokračovat do nekonečna. Má to ale i nespornou výhodu. Poté, co mi byl vyhlášen stop stav na korálky od Pandory, se kuchyňské vybavení stalo osvědčeným dárkovým receptem.

14409402_10209398132663766_6378621384098148135_o

“Happy wife, happy life.”

6. Chodící encyklopedie restaurací

Podobně jako já vím o každé pěšince v Sydney, Bára je chodící encyklopedie na lokální restaurace. Pokud váháme, kam zajít na něco dobrého k snědku, z rukávu okamžitě vysype tucet tipů na místa, o jejichž existenci jsem neměl ani páru. Jediným háčkem je Bářin vybraný jazýček a jemu úměrná cenová hladina ve vybraných podnicích. Stojí to ale za to. Alespoň před ní to tvrdím.

est

O číslu na účtence se nechci bavit…

7. Pokusná myš

Naše kuchyně je jedna velká laboratoř, kde se neustále zkouší něco nového. Podivné bylinky, sáhodlouhé recepty, prazvláštní techniky. Většinou to vyjde, občas ne. Každopádně si ale připadám jako laboratorní myška. Recepty se u nás moc často neopakují.

8. Ondrova kulinářská evoluce

Mámě jsem Báru představil jedno brzké březnové ráno před pražským půlmaratonem. Výsledkem byl losos k pozávodnímu obědu. Nutno podotknout, že rybě jsem do té doby byl nejblíž v podobě rybích prstů kapitána Igla a jejich přítomnost na talíři jsem zrovna dvakrát nevyhledával. Pak přišlo sushi, které bych dříve dal jen přes svou mrtvolu. Na jedné návštěvě u Bářiny rodiny se podávaly se mušle na víně. Těžko jsem mohl odmítnout večeři od potenciální tchýně. Následovala zakamuflovaná chobotnice na Srí Lance. Abych to zkrátil, pod vlivem Báry jsem se z kulinářské konzervy stal experimentátorem. Je to zábava. Dost chutná.

IMG_0942

Dříve jen pod pohružkou hrubého násilí…

9. Zdravé jídlo

Drtivá většina našeho jídla se rodí z čerstvých ingrediencí. Žádné konzervy, žádné polotovary, minimum koupených omáček a od doby, kdy se Bára vydala na sugarfree cestu, také žádný cukr. Jinými slovy, krom toho, že nám Bára skvěle vaří, tak nám vaří také velmi zdravě. Na stará kolena jsem si oblíbil pro mě dříve spíše obskurní a principiálně odmítané suroviny jako kapustičky, čočka, cizrna, polenta nebo jáhly. Jím podstatně méně masa. Téměř žádné sladkosti. A je to na mě poznat. Po pořádném výběhu ale stále a s gustem prasím svatou čtveřici – cola, chipsy, pivo, burgery. To si zase nemyslete.

Standartní nákupní vozík

10. Od těstovin k šalvěji

„Tenhle recept je pěkně lame.“ To jsem poněkud nafoukaně prohlásil pár týdnů nazpět, čímž jsem asi oficiálně potvrdil svoji kuchařskou evoluci. Zhruba jednou do týdne vyjde vaření na mě, což dříve znamenalo buď těstoviny s rajčatovou omáčkou, nebo rizoto á la co dům dal, protože jsem byl línej nakoupit. Za posledních pár let si mě ale Bára vycepovala tak, že jsem schopen uvařit i podle její nejnovější bezcukernaté kuchařky. Když se nedávno vrátila ze služební cesty, uvítal jsem ji v zástěře s šalvějovým máslem na plotně. Na podobné výstřelky jsme zavedli interní termín „get laid recipes“. Asi chápete.

Som ubalil.

Som ubalil.

Abych to uzavřel, život s foodie je především jedno velké obžerství. Občas sice vznesu dotaz, jestli opravdu musíme kupovat tuhle nesmyslně drahou ingredienci, jestli se vážně v deset večer musí předvařovat na další den, jestli dneska radši neobjednáme take away nebo proč musím strouhat dvě kila květáku. Ve výsledku ale vždy převáží i moje vlastní láska k jídlu. A ostatně kvalitní strava je určitě jedním z důvodů, proč mi to v posledních letech začalo zase docela běhat. Ale dost bylo řečí. V kuchyni mě čeká spoušť po domácích lasagních.