Napsáno pro týdeník MarketingSalesMedia jako sloupek do rubriky ‘Pohled odjinud’.
Více než polovina Australanů se buď narodila mimo Austrálii, nebo jsou přímými potomky imigrantů. Na světě byste nenašli mnoho kulturně rozmanitějších společností, než jakou je Austrálie. S trochou nadsázky se dá říct, že první vlna imigrantů do Austrálie dorazila v 18. století z britského království. Následovalo mnoho dalších vln, během kterých do současně 23milionové Austrálie jen od druhé světové války imigrovalo 7,5 milionu lidí. Melbourne je třetí největší „řecké“ město. Němci tu naplno rozjeli vinařskou tradici. Číňané rozpohybovali těžební průmysl.
Je tedy patrné, že Austrálie má velmi otevřenou imigrační politiku. Ta má ale také jasná a striktní pravidla. Například skrz takzvaný Skilled Occupations List láká australská vláda lidi z celého světa pracovat do více než 200 odvětví, jejichž pracovní poptávka se nedaří uspokojit domácí nabídkou. Od elektrikářů, pokladačů přes účetní, auditory k zeměměřičům, doktorům a různým IT profesionálům. Zrovna markeťáci ale mají smůlu. Cíleně je také podporována imigrace do geografických oblastí s chronickým nedostatkem pracovní síly jako třeba Severní teritorium.
Mít cit pro kulturní odlišnosti v natolik rozmanité společnosti je stejně důležité jako umět používat počítač nebo mluvit anglicky. Nepřekvapí tedy, že se tohoto tématu, byť jen zběžně, dotkl téměř každý předmět mého MBA programu. Další důležitou reálií je, že většina nadnárodních firem řadí Austrálii do regionu APAC (Asia Pacific) po bok Indie, Číny a zemí ASEANu. Náš pětičlenný australský marketingový tým tvořený čtyřmi různými národnostmi je tak dennodenně v kontaktu s kolegy v Hongkongu, Kuala Lumpuru, Bengalúru a reportuje regionální šéfce do Pekingu.
Třeba anekdotický německý přístup „hrr na věc a pryč odsud“ je pro východní kultury neslušný. Ostatně i pro Australany. Musíte pomalu, pozvolna. Musíte si dávat pozor, protože třeba otevřená kritika nebo hlasitý nesouhlas jsou v této situaci neslušné. Známá sendvičová metoda pokárání se tu servíruje spíše v podobě několikapatrového cheesburgeru. Odměnou vám ale jsou mnohdy zajímavé pohledy na věc, které by vás jinak nenapadly. Nebo mnohem větší důraz na budování vztahů, jež jdou daleko za hranici těch čistě pracovních.
Multikulturní pracovní prostředí s sebou dozajista přináší výzvy a člověk si musí zvyknout na různé vzorce chování, priority nebo přístup k řešení problémů. Občas to může být docela frustrující. Na druhou stranu, není žádným tajemstvím, že homogenní firemní kultura zrovna dvakrát nenahrává kreativitě, inovaci a nevyhnutelně směřuje k nadměrné konformitě. Je to trochu nuda.
Ondřej Pavlů pracuje v Sydney jako manažer digitálního marketingu pro Austrálii a Nový Zéland, Hitachi Data Systems.