Dneska ještě jedna archaická vzpomínka na tři nabité dny v Melbourne, které jsme tam strávili po našem návratu z cesty po Great Ocean Road. Ubytování jsme měli domluvené u MKPR kamarádky Věrky, která nás v Sydney navštívila v říjnu, a jejím směrem jsme se také vydali hned po vrácení auta. Věrka bydlela v poklidné čtvrti Parkville, hned vedle centra Melbourne v nenápadném rodinném domku s asi čtyřmi až šesti velmi alternativními, přátelskými Australany. Prostě squat jak hovado.

Po dlouhé cestě jsme poměrně uvítali sprchu, dali jsme si krátkou procházku večerním Melbourne, nakoupili nějaké jídlo a po desáté vytuhli jak koťata. Teda ještě před tím jsem si dal středně dlouhé martyrium při zařizování debilní dopravní kartičky na melbournskou dopravu, zvanou myki, čti [májkí], tedy můj klíč. Ve zkratce to funguje zhruba jako by si každý turista v Praze musel zařídit Opencard, a je jedno, že se chcete svézt třeba jen jednu stanici.

Druhý den jsme vyrazili na první melbournský průzkum terénu. Mašinkou jsme dojeli na známé historické – rozuměj dostavené v roce 1910 – nádraží Flinders Street Station a prohlídku města začali v St. Paul’s Cathedral. Měli jsme štěstí, protože tam zrovna měli studenti místních škol finální zkoušku vánočního koncertu, což byl poměrně silný zážitek. Pokračovali jsme procházkou po promenádě Southbank, lemující jižní břeh Yarra river a namířili si to do botanické zahrady. O té bych tu mohl popsat několik stránek, ale omezím se na lakonické ‘byla vskutku skvostná’. Po cestě zpět do města jsme to vzali ještě přes památník válečných obětí, ze kterého byl nádherný výhled na centrum města (svým tvarem mi trochu připomněl památník Bitvy národů u Lipska).

Staré a nové (St. Paul’s Cathedral)

Botanická zahrada

Výhled na Báru a Melbourne z památníku

Po levném obědu v budhistické vývařovně jsme měli domluvené kafíčko (v našem případě čokoládku) s dalšími pražskými známými, Zuzkou a Petrem, kteří v Melbourne už nějaký ten pátek žijí (pro zájemce, Zuza bloguje tady). Následně nás Věrka provedla spletitými graffiti uličkami centra a nám nezbylo než uznat, že Melbourne je vskutku podstatně uvolněnější a alternativnější město s větším duchem než Sydney. No a potom už nás (teda zejména Báru) čekal highlight celého výletu, divocí tučnáci na molu u St. Kildy. Nejdřív jsme to ještě vzali na západ slunce u slavných barevných domečků na Brighton beach (nutno dodat, že pláže v Melbourne jsou v porovnání s těmi v Sydney fakt hnusné. Je to ale dané tím, že Melbourne se rozkládá ve velké přírodní zátoce) a poté již na dlouhé molo u St. Kildy, kde tučňáci hnízdí.

Bathing boxes na Brighton Beach

Zátiší s tankerem

Celou cestu jsem poslouchal, že jedeme pozdě, že tam jsou při západu slunce, že už je půl desátý a já nevim co, Báru jsem skoro musel přemlouvat, aby na to molo vůbec šla, ale nakonec jsme těch tučňáků viděli mraky, dokonce jsme byli svědky hlučných námluv a následné tučnáčí kopulace! Po přírodovědné vsuvce nás Petr se Zuzkou pozvali k sobě domu – kousek od toho mola – na sklenku vína. Sklenka vína se trochu protáhla, takže jsme nakonec přespávali u nich na gauči.

Hele, tučňák!

Večerní Melbourne

Druhý den jsme strávili celý procházením se po městě, vypíchl bych zejména necelých 300 metrů vysokou Eureka Tower, ze které jsme měli celé město jako na dlani. Pak klasika, katedrály, muzea, parky, parlament, China Town a taky třeba chaloupka kapitána Cooka, kterou do Melbourne převezli z Británie (ačkoliv on sám prý nikdy v oblasti Melbourne nebyl).

V Melbourne jsou hodně cool ulice

No a večer už nás čekala house party u Věrky, kterou organizovali její spolubydlové. Několik kapel, DJů, hodně přes sto lidí, to vše na jejich zahradě/u nich doma. Akce prý byla dokonce oficiálně hlášená na policii a do okolních domů posílali sladké úplatky jakožto upozornění na nadcházející seanci. A seance je správné slovo protože se jednalo o úžasnou skvadru hipíků, alternativců a smažek, kteří jeli fakt snad na všem. Středobodem (vedle improvizované stage) byl obrovskej kýbl s tak 30 litrama punče (rozuměj náhodná kombinace chlastu a soft drinků smíchaná vařečkou). Hlavní atrakcí byla obří trampolína a asi vás nepřekvapí, že jeden týpek po jejím použití odjel s rozmašírovanym ksichtem do nemocnice a jiná holka po tom, co z ní vylítla do okolních židlí, vypadala na márnici, nicméně oklepala se a šla si pro drink.

Houseparty aka Project X

Na akci za námi přišla i kamarádka Sarah (bývalá kolegyně z Essenu, která se přestěhovala do Melbourne). Asi ve tři ráno, kdy už jsme byli zbouraný jak Drážďany po válce, nám došlo, že jsme unavený, že nám za pět hodin letí letadlo do Sydney a že tady se asi moc nevyspíme, takže jsme nakonec sebrali věci, přespali u Sarah doma, o pár hodin později si vzali tágo na letiště a pohádky byl konec.