Dva týdny zpět, na našem malém výletu, jsem poprvé vyzkoušel, jaké to je sedět za volantem na straně spolujezdce, rozuměj napravo, rozuměj řídit na levé straně silnice. V Austrálii se totiž jezdí nalevo. Ale to vám asi nemusím povídat, to víte.

Na počátku naší australské mise mi dělala zásadní problém už jen nutná změna z dětství pevně zafixovaného “než vejdeš na přechod, rozhlídni se nejprve vlevo, pak vpravo”. Tady se samozřejmě kouká nejprve napravo. Naštěstí je před každou druhou zebrou napsáno ‘LOOK RIGHT’, což dost možná zachránilo již řadu turistů. Ale zpět k tomu řízení.

O své panictví na poli levostraného provozu jsem přišel ve vypůjčené, již slušně zajeté bílé Toyotě Corolle a věru, jízda to byla rozpačitá. Protože se dneska necítím na nějaké extenzivní psaní, shrnu to v bodech.

Nástup do auta
Ano, už nástup do auta je první chyták. Ještě jako spolujezdec při cestách na závody jsem – za posměchu řidiče – zásadně chtěl nasedat za volant. Zde – jako řidič – jsem zase suverénně otevíral dveře na místo spolujezdce.

Blinkr vs. stěrač
Vyjíždím, chci hodit blinkra – a hle – stírám. Začíná pršet, chci zapnout stěrače – a hle – místo toho levej blinkr. No jo, páčky u volantu jsou naopak.

Která strana silnice?
Že prý dokud se přímo proti vám neřítí auto, jste v pohodě. Dobrá rada nad zlato!

Kruhový objezd
No to je peklo. Na naší cestě jsme to dvakrát vzali – jak jsme z civilizované Evropy zvyklí – zprava.  Jednou se situace obešla bez svědků, jednou se nám dostalo výmluvě pozdvihnutého obočí od postaršího majitele oprýskané čtyřkolky. Naštěstí naše auto s nápisem Wicked Campers a stanem na střeše funguje jako automatická omluva za každou píčovinu, kterou řidič-turista provede.

Zpětné zrcátko
Permanentně hledám v pravém horním rohu, kde rozhodně není.

Boční zrcátka
Mě z nějakého důvodu víc matou, než informují, takže je raději moc nepoužívám.

Krajnice
Abych to nebral protisměrem, neustále si opakuju drž se nalevo. Výsledek je ten, že občas jsem nalevo více, než by bylo zdrávo. Často tak slyšíme takové ty vroubky, které vás upozorňují, že jste dvacet centimetrů od výletu ze silnice. Naštěstí se výlet nekonal.

Retardéry
Ty tady, mimochodem, milují snad ještě více než u nás. A né takové ty relativně měkké plastové, ale poctivé betonové housenky. Dovedu si představit, že pokud byste do nich najeli padedesátkou, tak za sebou necháte podvozek. Zde mi navíc činí problém fakt, že jsem zvyklej na manuál, kdežto půjčené auto byl automat. Nyní modelová situace. Blížím se k retardéru, zpomaluji a chci si vyřadit. Takže levá noha míří na spojku a praví ruka na řadící páku. V následujícím sledu událostí šlapu na extrémně citlivou brzdu (spojku automat logicky nemá) a pravou rukou bouchám nesmyslně do dveří. Auto prudce zastavuje a my kinetickou silou pokračujeme v jízdě, dokud nám pásy nedají zpátečku. A já se cítím jako ten retardér. Stalo se mi to několikrát.

Noční řízení
Je v půjčených autech zakázáno. Proč? Protože klokani. Ježdění v noci prý v Austrálii není úplně sranda a dost reálně vám hrozí, že si – v lepším případě – na nárazníku povozíte vombata, v horším případě na předním skle klokana. Přesto se nám pokaždé podařilo dojíždět na místo určení již za tmy. A pocit to není úplně komfortní.

Předjíždění
Po každé, kdy předjíždím zprava, si připadám jako pirát silnic. Po každé, kdy jsem zprava předjížděn, mi zase na jazyk automaticky naskakují sprostá slovíčka.

Wrong way
Je jedna z nejčastějších dopravních značek. Zejména na dálnicích. Jako by nevěděli, že špatně jezdí oni!

 

Ale aspoň za tim volantem nebyla nuda! A přežili jsme bez nehody, hoho!