Náš domeček (nebo spíš dům, když nás tu bydlí tolik?) se nachází jihozápadně asi 40 minut od centra Sydney. Jezdí sem pravidelně vlak a několik autobusů. Turrela je klidná čtvrť s dobrou dostupností, ale pro budoucí studium a práci budeme nejspíš hledat něco více v centru. Máme malou předzahrádku a pak zahradu s bazénem, který je zde u každého domu snad takovou povinností jako ve Finsku sauna.

                    

V domě se nachází ve dvou patrech 6 ložnic. Celkem nás tu v pokojích po dvou žije 12. Akutální složení je menizárodní, od Brazílie, až po Portugalsko nebo Francii. V domě funguje velmi dobře zaběhnutý systém, každý má svou poličku v lednici, ve skříni s jídlem a na lednici visí rozpis, který informuje o tom, kdo má zrovna službu a na co. Prostě jako na koleji. Jen s tím rozdílem, že je tady obrovská LCD televize, bazén, barbecue a přísný zákaz konzumování alkoholu v domě (heh). Pravidla musí být poměrně striktní, dříve byli na tento dům ze sousedství stížnosti. Ale přimhouřit se občas oči dají, zejména když přijedou Češi a Slováci 🙂

Naše čtyři lednice kromě všech možných pravidel a tísňových linek také obsahují základní přehled všech smrtelně jedovatých, hodně jedovatých a jenom málo jedovatých pavouků, na které bychom si měli dávat pozor. První den to byl celkem šok, tím spíš, že Ondra hned jednoho pavouka na okně zabil (nebyl v rozpisu, evidentně neškodný uklidňoval mě Marian, slovenský spolubydlící), ale teď už to všecko bereme trochu s rezervou.

Místní biolog Portugalec říkal, že umrtí na kousnutí pavoukem by se v Austrálii daly ročně spočítat na prstech jedné ruky. A u žraloků ještě míň. Nevím, jestli je to pravda, ale ráda mu budu věřit a nehodlám si (ani kdokoliv z vás) googlit aktuální statistiky. Vlastně je větší pravděpodobnost, že nás tu srazí auto nebo mi přeskočí z toho, že jsem ještě zatím neviděla žádnou kočičku. Ale kočičí žrádlo v obchodě mají. Takže má chvíle jistě přijde.

V prvním týdnu našeho pobytu se konal u nás v kuchyni mezinárodní oběd. Protože bramboráky už si zabralo Slovensko, vrhli jsme se na smažák. Společně s nasí dominatní českou vlajkou, spoustou dobrot a odpolednem stráveným v bazénu můžeme neděli nazvat prvním relaxačním dnem od příjezdu, kdy jsme nemuseli nic zařizovat a konečně jsme si mohli aspoň trošku odpočinout.